Láska, podmíněná láska, zamilovanost

Tereza Adriana Vojtěchová
30. října 2015

Láska x podmíněná láska a zamilovanost

Co je to láska? Říká se, že láska je nadřazená emoce - a svým způsobem to je pravda. Když píšu o prahmotě, původní energii - píšu o lásce. Láska je univerzální energie a emoce jsou jejím projevem. Pokud neprožijeme negativní emoce, vytváříme energetický blok na dráze - meridiánu - a zastavujeme tok energie/lásky. O tom jsem již psala dříve. Stav absolutní lásky je tedy stav, kdy námi plynule proudí energie a nic jí neblokuje. To je stav osvícení. Stav absolutní lásky. Stav, kdy jsme láska.

Co je tedy stav o kterém se mluví jako o lásce mezi lidmi? Co je to zamilování a láska z pohledu člověka? Zamilování je stav, kdy potkáme někoho kdo nám "dokonale sedne". Je to člověk u kterého máme pocit že ho známe snad celý život a proto si dokonale rozumíme. Zamilovat se do někoho takového je snadné… Teď se dostaneme k jádru - je to člověk, který vykazuje stejné vzorce chování jako lidé, které známe celý život (často rodiče), proto je tak snadné se do něj zamilovat. Podvědomě doufáme, že to, co nám nedokázali dát rodiče nám dá partner. Ale on má stejné vzorce jako rodiče, takže nám to co chceme většinou nedá - stejně jako oni. Proto je zamilování stav, který jednou skončí - je to stav, který skončí když si uvědomíme, že nedostaneme to, co jsme chtěli - to, co nám nedali naši rodiče. Proto odmilování a rozchod s takovými lidmi tolik bolí - byla zmařena šance dostat to, co jsme celý život chtěli… proto je člověk tolik zklamaný a ublížený, proto jsou takové rozchody naplněny hněvem a negací…

Láska je něco jiného - je to stav, kdy vnímáme universální energii - díky partnerovi začneme více přijímat i sami sebe, tím se uvolňují energetické bloky a protéká více energie. Bloky se uvolňují a tak se nám do cesty začínají stavět problémy - ne zrcadla jako u zamilování, ale jak se bloky začnou uvolňovat na jemno-hmotné úrovni, začnou se projevovat fyzicky, aby je bytost mohla zpracovat na další úrovni. Když se problém vyřeší, tok lásky zesílí a začne uvolňovat další, hlubší bloky. Nejvíc energie protéká při orgasmickém sexu. Proto církev sex zakazovala - sex založený na lásce je jednou z nejsilnějších metod jak odstraňovat bloky -) být zdravý, silný, sebevědomý a láskyplný jedinec, který si je vědom své síly a božskosti - Boha nepotřebuje.

Opakem lásky je strach. Čím více lásky budeme cítit, tím méně se budeme bát. Osvícený člověk tedy strach již neprožívá, protože láska ho všechen vytěsnila. Osvícený člověk má přístup ke všem informacím celého světa - ví. A proto nemá strach, protože strach pramení z nevědomosti.
Na Zemi existuje hlavně láska podmíněná - podmíněná láska je ale něco jiného než universální nepodmíněná láska. Universální energie/láska prostě je. My ji buď přijímáme a uvědomujeme si ji, nebo ji nepřijímáme kvůli blokům. Podmíněná láska se tváří jako láska, ale přitom je to prach-sprostý manipulační prostředek. "Jestli přibereš, nebudu tě už tolik milovat", "Jestli budeš zlobit, paní učitelka tě nebude mít ráda"... To není láska… Rodič/partner který vyřkne takovou větu může mít srdce plné lásky, ale sám je ovlivňován strachem a strachem z nedostatku lásky manipuluje okolí. Výsledkem je široká populace lidí, kteří věří že si nezaslouží lásku, protože když byli malí, něco udělali… a ten vzorec si v hlavě často nesou celý život.

Důležitou podkapitolkou jsou energetičtí upíři - lidé, kteří si nedokáží dát lásku kvůli vzorcům z dětství a tak se snaží láskou zahrnovat partnera. Ten průšvih je ale v tom, že platí, že nemůžu dát to, co sám nemám. Nemůžu někoho bezpodmínečně milovat, pokud tak nemiluju sebe. Pokud tedy umím dávat, ale neumím přijímat, vzniká ve vztahu velká nerovnováha a očekávání, které duší oba partnery. Navíc dostávám to, co vyzařuji, takže pokud sám neumím přijímat lásku, partner to do určité míry nebude umět také. Ten, který dává si přijímajího přivlastňuje, klade na něj obrovské nároky, které však přijímající nedokáže splnit - může dávat lásku, ale partner ji stejně nepřijímá. To na příjimacího vytváří obrovský tlak a partnerova náklonnost ho duší. Když se přijímající snaží utéci, dávající nechápe, co je špatně… vždyť on dal všechno co měl. Pozor, on neměl nic a to nic dával a kladl obrovské nároky na partnera, který mu nedokázal nic vrátit. Takový člověk je energetický upír - snaží se rozdávat nic a diví se, že se mu stejné nic vrací - to ho dostává do depresí (emoce neproudí) a stává se negativním zářičem, který cucá pozitivní energii kde může. Proto energetický upír.

Nepodmíněná láska je nádherná a dokud nedojdete k osvícení, je s každým dalším vyřešeným problémem silnější. Vztah, kde láska nesílí stagnuje - měli byste se zamyslet proč a také jestli je takový partner správným partnerem pro prožívání lásky. Neexistují přechozené vztahy, existují pouze stagnující vztahy, kde se oba partneři bojí se od sebe navzájem učit. Jsou vztahy, které nejsou napořád, ale budou fungovat, dokud se od sebe partneři nenaučí to, co se naučit měli. Pak přitažlivost klesne a je načase jít dál - za tím pravým. Jinými slovy každý parter je ten pravý, ale některý je ten pravý pro naučení se něčeho, jiný pro prožívání lásky… a mimo jiné proto tu jsme. Nebojme se prožívat, bez toho nežijeme, ale jen přežíváme...

Zdroj:

https://www.facebook.com/tereza.vojtechova/posts/881202731929500

Vdolky s povidlama jéééjej :)

Jen pro malé potěšení chuťových pohárků, chronicky známý recept není potřeba :).

Smetanová česnečka s mrkví

Šest stroužků česneku na másle zpěnit do rozvonění, do toho 1 mrkev na kousky, pomalinku pokračovat, pak hladká mouka - stejné množství jako másla jako na jíšku světlounkou, asi 2 l zeleninového vývaru, nechat provařit. Zelené chrastí na kousky na pár minutek. Ke konci trochu smetany (asi 2 deci), dosolit. Hrst nastrouhaného tučného sýra, jen rozpustit - už nevařit.

Nedostatek pozornosti - problém většiny populace

Tereza Adriana Vojtěchová
9. prosince 2015

Nedostatek pozornosti - problém většiny populace

Pozornost… o čem vlastně je? Představte si, jaké to je být malé dítě a brečet… a nikdo vám nerozumí. Nejprve za vámi maminka pravidelně chodí, ale pak z nějakého důvodu přestane. Spousta maminek se domnívá, že malé dítě s ní pláčem manipuluje, nebo je prostě unavená a konstatuje, že až dítě usne, všechno bude v pořádku. A právě tady to začíná - nedostatek pozornosti. Pokud by mládě někde v přírodě nedokázalo vymoct dostatek pozornosti, zahynulo by. Vydobýt si pozornost je tedy otázkou života a smrti. U lidí to tak sice není, ale naše vjemy se v tomto případě od těch zvířecích příliš neliší.

Pokud je brečící dítě samo, cítí strach a strach spouští další emoce jako jsou smutek, zoufalství, samota, bezmoc…pocity role oběti. Jinými slovy, pokud nemáme dostatek pozornosti, propadáme těmto emocím, které nám byly tak důvěrně známé v dětství.

Nedostatek pozornosti je tedy pouze následkem dřívějších zážitků - nicméně kdo si takovou zkušenost zažil, znovu si nedostatek pozornosti prožít nechce a proto se uchylujeme k různým způsobům, jak si pozornost získat. Dříve jsme psala o různých vtělených bytostech - způsob získávání pozornosti z okolí souvisí opět s tím, jaká vtělená bytost jsme. Proto neexistuje zaručený recept jak poznat, kdy člověk jedná pouze ze strachu, že nebude mít pozornost, nicméně klasické projevy nedostatku pozornosti jsou:

Vztek - například někdo odmítne náš návrh a nás to naštve - proč? Nedal nám pozornost, kterou jste očekávali. Často následuje zvýšení EGA a nesnášenlivost vůči danému člověku - často podle ostatních kvůli hlouposti.

Manipulace okolím - měníme téma hovoru tak, abychom byli středem pozornosti. Pokud neuspějeme, cítíme nedostatek pozornosti - smutek, samotu atd.

Výstřednost - snaha být středem pozornosti - poutat na sebe pozornost vzhledem, chováním, mluvou, věcmi (třeba drahými) atd.

Ponižování ostatních - snižováním hodnoty ostatních uměle zvyšujeme svou hodnotu a máme pocit že dostáváme víc pozornosti (často to tak i opravdu funguje například mezi dětmi)

Nemocný člověk na sebe přitahuje pozornost, stejně tak člověk v permanentních nesnázích, smolař, zoufalec,nebo třeba ten, kdo má deprese… všechno, za co nás ostatní mohou litovat, protože se cítíme jako oběť nepřízně osudu nám dává pozornost okolí

Komplex sluhy - potřeba všem vyhovět nebo dávat dárky - pozornost si kupovat

Nedostatek pozornosti je stále jen projevem hlubších emocionálních problémů a je tedy důležité si uvědomit, zda chceme setrvávat v daném stavu protože nám vlastně vyhovuje pozornost ostatních, nebo se chceme stát nezávislými na ostatních lidech, naučit si dávat pozornost sami a zrušit příčiny pocitů nedostatku pozornosti…

Je důležité si uvědomit, že nejsem oběť, ale že si všechno dělám sám a podle toho se začít chovat. Přestat se litovat a začít si dávat pozornost sám. Uvědomte si, že existuje více typů dávání si pozornosti - dávání si emoci - tzn. pozitivních zážitků (třeba koupel nebo masáž) ; dopřávání si toho co máme rádi - například si dovolím stavit se v kavárně na zákusek - investuji do sebe nějaké peníze (energie) ; začnu si uvědomovat, jak se cítím v práci, doma, mezi kamarády a pokud mi situace nevyhovuje, zjistím proč a změním sebe, nebo okolí (Primárně je třeba měnit sebe, protože okolí je jen naším zrcadlem. Pokud se změníme, okolí se většinou změní samo.)...

Uvědomme si, že EGO není špatné, je to naše ochrana (také jsem o něm psala). Proto když nám někdo "kopne do EGA", neberte ho jako nepřítele, ale jako učitele, který vám právě ukázal, kde je třeba něco zpracovat. Je dobré mít upřímného kamaráda, který nás upozorní, protože EGO se před námi samotnými dokonale maskuje a obzvláště pokud na sobě pracujeme a máme pocit, že jsme dál než ostatní, dokážeme si vše dokonale obhájit. Pozor na to. Ať nám kamarád řekne cokoliv, vždy je dobré obzvláště ta nepříjemná fakta zvážit.

Naučme se děkovat a usmívat od srdce - poděkování a úsměv je velice upřímné dávání pozornosti a dostáváme co vyzařujeme. Pokud se naučíme od srdce děkovat a usmívat, budeme dostávat hodně pozornosti stejnou formou.

Pracujte s vnitřním dítětem (více v kapitole o chybách při meditacích) - nejefektivnější je se vrátit do vzpomínky, kdy nám jako dítěti pozornost chyběla a cítili jsme se kvůli tomu osaměli, smutní, zoufalí atd. a pozornost si dejte. Sami sebe obejměte jako dítě a dejte si lásku. Dělá to divy.

Mít pocity nedostatku pozornosti se neslučuje se svobodou - vždy jsme na někom závislí, protože pokud pozornost nemáme, cítíme se jako oběť. Pokud se cítíme jako oběť, jak si můžeme tvořit všechno, co chceme? Oběť netvoří, ale trpí...

Zdroj:

https://www.facebook.com/tereza.vojtechova

Vánoce bez sněhu

Asi už jsme si na zelené Vánoce tak nějak zvykli... ale na to jejich teplo se nám moc zvykat nechce...

Nadšen byl Karel.

Karel Bílá Pacinka...

Takový dárek pod stromečkem ještě neměl...

VÁNOČNÍ ÚPLNĚK V EMOČNÍM ZNAMENÍ RAKA V POLEDNE 25.12.2015

Vloženo dne 22.12.2015

Téměř v pravé poledne (12.15) na Boží hod vánoční pocítíme vánoční úplněk ve znamení Raka. Jak známo Rak je velice citlivé emocionální znamení a je zatížený na rodinu a vztahy. V souvislosti s Vánocemi, setkáváním příbuzenstva, hojnosti jídla a občas i nějakého alkoholu, může tato kombinace vytvořit velice náročnou až výbušnou směs.

Tento úplněk v nás bude probouzet staré rodinné křivdy a tajemství a může také vyvolávat slzy u každé vánoční pohádky, kde jsou děje rezonující s našimi traumaty na téma rodina, bezpečí a kořenů.

Čeká nás opět pár velmi náročných dnů, jako ostatně celý rok 2015, kdy na jarní rovnodennost bylo zatmění slunce a na krvavý úplněk se zatměním měsíc v 28. září v den naší státnosti. Jistě "náhodné" astrologické souvislosti…

Úplněk ve znamení Raka působí například na žaludek, jícen, bránici a slinivku. Proto se doporučuje letos na Boží hod vánoční krotit své chutě a všeho konzumovat s mírou. Zejména zrozenci ve znamení Raka, budou mít co dělat se svými emocemi.

Úplněk působí pár dnů před a pár dnů po. Proto pozor na kosti vánočního kapra, abychom se neocitli v nemocnici i když během úplňku se důrazně nedoporučují jakékoliv lékařské zákroky.

Také rozhodně nedělejte žádná zásadní rozhodnutí a pod vlivem úplňkových emocí se k ničemu nezavazujte. Mohli byste se rozhodnout ve váš neprospěch. Zejména co se týká svatby v roce 2016. Vše zvažte až po Vánocích a rozhodněte se s chladnou hlavou.

Jakoukoli emoci, která by vás mohla přepadnout a budete jí vnímat nepříjemně, doporučuji vymalovat na papír automatickou kresbou a poté spálit jako takový malý vánoční rituál.

Jinak v případě, že konáte úplňkové rituály je vhodné i dle povahy tohoto úplňku čarovat na rodinu, vztahy a odpoutání se od bolestí minulosti.

Článek napsala: Ava Chrtková - provozovatelka a moderátorka internetové televize Příznaky transformace TV http://www.priznakytransformace.cz

Tento článek může být volně šířen jen s aktivním uvedením autorky a aktivního odkazu.

Zdroj:

http://cestyksobe.cz/raritni-vanocni-uplnek-v-emocnim-znameni-raka-v-poledne-25-12-2015/11916

Crepes Suzette - palačinky s pomerančovým karamelem

Udělat si palačinky - na másle - nebo radši francouzské crepes, které jsou tenčí.

Karamel - hrudka másla + cukr po dnu pánvičky a pomalinku do hnědého karamelu. Pak do toho pomerančovou šťávu. Na můj dotaz Jardíčkova odpověď: poměry se blbě odhadujou, šťávy tak 2-4x víc než karamelu - já dal 2 cm :))). Takže od oka. Pomalu provářet, rozpustí se a pomalinku - asi 20 minut - zase do zhoustnutí. Přeložené palačinky v tom promáchat a zase to prohřát, jedí se teplé.

S jakýmkoliv ovocem a prý se zmrzlinou by to bylo super :).

Slaný koláč s ricottou, pórkem a špenátem

Pórek na kousky pomalu dusit na másle, občas podlít, aby se fakt dusil a ne smažil, tak asi 10-15 minut, na to 2-3 hrsti špenátu na kousky. Dát bokem.

Mezitím trouba na 180°. Upéct křehké těsto v kulaté formě, na sucho 15 minut propíchané vidličkou.

Pak v misce 1 ricotta, 2 vejce, 2 deci mléka, osolit, zamíchat do pórku se špenátem, nalít na těsto a 20 minut pomalu zapéct dozlatova.

A protože to je poměrně suché jídlo, geniální k tomu byl ten nejjednodušší okurkový salát - jen osolená zakysanka.

Polévka rajčatová s cizrnou a květákem VEGAN

Velká cibule na kousky do lehkého zhnědnutí na olivovém oleji, pak přidat půl kila nakrájených rajčat, dál dusit, až se rajčata rozhňácají do kašovitého stavu, několi hrstí předvařené cizrny, 2 l zeleninového vývaru, pomalinku 15-20 minutek provařit. Pak přidat půl květáku i se zeleným na drovbné kousky na dalších asi 15 minutek. Dosolit. Vynikající.

Jaroslav Dušek: „Současná krize v Evropě? Začněme harmonizováním vztahů ve vlastní rodině. 3. část rozhovoru

Do třetice se v rozhovoru pro Celostní medicínu pana Jaroslava Duška ptám na to, jak nepodlehnout obavám ze současné velké migrační vlny v Evropě - jak nemít strach a jaký zaujmout k bouřlivým turbulencím současné doby postoj. Jaroslav Dušek do třetice brilantně odpovídá:

"Byla by tu potřeba trochu zevrubnější odpověď, ale určitě bych to řekl jednoduše:

Pakliže žijeme ve světě, kde mnoho rodin žije v nesouladu; kde vztahy sourozenců, rodičů, dětí nejsou často vyladěné a harmonické, tak jak bychom si mohli představovat, že by měl být harmonický celek? Jestliže bude naše tělo stvořeno z nemocných buněk, nebude zdravé. Čím více nemocných buněk bude, tím na tom bude tělo hůře. A jestliže si představíme lidstvo jako bytost a jednotlivé rodiny jako buňky, tak se nedivme, že i celek je narušený.

Všichni by se teď nejraději vrhli do boje proti terorismu - je to takové velkolepé. Já bych ale navrhl, ať každý napřed zjistí, jak má vyladěné vztahy ve své rodině - s rodiči, dětmi, vnoučaty, se sourozenci. A aby si uvědomil, že pokud není schopen vyladit své vztahy, tak co tady chce ladit na planetě? Co se chce pouštět do bojů a já nevím do čeho?

Já bych harmonizování začal od buněk - od jednotlivých rodin, vztahů a tam bych ladil dál a dál. A čím více vyladíme tyto jednotlivé složky, tím je pravděpodobnější, že i celek dojde k harmonickému vědomí.

Protože ať je to, jak je to; to, co se teď děje; tak do tohoto bodu jsme nějak došli. A jestliže se Evropa po mnoho let naparuje svou výbornou životní úrovní, skvělými hospodářskými výsledky a růstem a pořád to vytrubuje do světa, tak není divu, že to někdo čte a zaregistruje i v zemích, kde se jim třeba nedaří tak, jak to vidí ve filmech, v televizi a seriálech. Kdo se tomu diví, že ti lidi si řeknou, že to chtějí taky? Taky chtějí milión jako támhle nějaký hokejista nebo fotbalista. To se jim může líbit taková myšlenka. To je pěkný, ne?

To, co jsme si vytvořili, bylo určité zrcadlo do prostoru a ten prostor nám teď zase zrcadlí naši zaslepenost, určitou chamtivost, určitou sobeckost, určitou do sebe zahleděnost. Zjišťujeme, že jsme na planetě i s ostatními. Nedá se nic dělat. Jsme tu spolu. Credo Mutwa, africký šaman, před mnoha lety poskytl interview, kde řekl: "Vykašlali jste se na kolébku lidstva. Vy si tam sami žijete své životy a nechápete, že to takhle nemůže jít do nekonečna." To si jako myslíme, že si budeme pořád zvesela tvořit gurmánské restaurace, zážitkové víkendy, jezdit na lyže - že si budeme pořád užívat a že lidé, kteří žijí v mnohem horších podmínkách, to budou přehlížet nebo nevnímat?

Já tu celou vlnu vnímám jako touhu kolektivní bytosti po rovnováze. Tady se vylaďuje určitá velká disproporce, kterou jsme vytvořili. Koneckonců, když my jsme se vrhali do světa jako kolonizátoři, když Evropa kolonizovala svět, to se nám zdálo v pořádku. Nebo když se šířilo naše náboženství. Tam jsme nepochybovali, to jsme považovali za správné. Tak teď tu máme zrcadlo, před kterým stojíme, a můžeme se dívat sami na sebe a pociťovat pocity, které pociťovali lidé před pár stovkami let při našich bohulibých aktivitách.

Beru to jako takovou pulsaci. A celkově to vnímám jako touhu celku po rovnováze. Když vytváříme velkou disharmonii, tak přichází určité způsoby, jak to harmonizovat zpátky. Zdálo se, že povodně nestačily, zemětřesení nestačily. Rozumíte, tam zahynuly tisíce lidí. V Asii. A to se tak jako vždy přešlo, řeklo se "Hrůza." A pak se tam poslaly peníze. Ale například, pokud vím, teď v Indonésii pořád ještě hoří prales. Džungle hoří. Vypalují to lidi, kteří pěstují palmy na palmový olej. Ale že by se o tom psalo… A přitom tam umírá tisíce tvorů, zvířat, lidí. Hoří půda, do vzduchů jde spousta zplodin. To je opravdová katastrofa. Ale že by se naše média rozplývala články na toto téma, jsem si nevšiml.

Teď přichází zima, takže ta vlna se zmenší. Poslouchal jsem, že v Africe měli informaci, že Evropa se zavře 1. 1. 2016, že už nepřijmou nikoho dalšího, čímž se akcelerovala tahle vlna. Je to určité nedorozumění, které nás vede k tomu, že budeme muset spolu navzájem komunikovat.

Všechno nás to vede k tomu, že buď zvolíme cestu nátlaku, zastrašování, střílení, budeme stavět nějaké zdi nebo ploty nebo přehrady. Anebo pochopíme, že stejně je jednoho dne někdo přeleze nebo podleze nebo provalí. Stejně tu sílu, touhu po sjednocování, nelze zastavit. A pochopíme, že bychom mohli jít cestou určité dohody, komunikace. Komunikace ale bude muset být bez předsudků. Budeme muset vyslechnout i slova, která se nám nebudou líbit od druhé strany, která nám bude vyčítat něco, co nám připadne normální nebo přirozené.

Budeme se muset nejspíš vyladit na svá jednotlivá vidění. Jako když se partneři dohadují při rozvodu nebo když se snaží vyladit rozvod a uspořádat vztahy. My jsme vlastně také po rozvodu křesťanství, muslimství a já nevím čeho. Najednou se dostáváme do situace, že po tomto velkém rozvodu nezbývá než klidný rozhovor, dialog. Jinak budeme muset zase chtít, aby to někdo rozhodl zase za nás. Tak jako za manžela rozhoduje soudce, budeme zvát nějakého arbitra, já nevím koho, asi nějakého mimozemšťana, který to tady uspořádá. Nebo nám nezbyde, než přestat být jako puberťáci, přestat se prát, kopat, nadávat a začít být dospělí. To znamená pochopit, že je jedna planeta, na ní je nás osm miliard a že tu jsme spolu.

Sami jsme se označili Homo sapiens, člověk rozumný. Tak pojďme tomuto označení dostát a pojďme nějakým rozumným, moudrým způsobem situaci řešit. Pořád si myslím, že je v našich silách se domluvit. Protože pokud není, tak nejsme homo sapiens."

Na závěr ještě, prosím, prozraďte čtenářům, jak prožíváte konec roku. Co pro vás znamenají Vánoce?

"Pro mě je to slunovrat. A slunovrat je návrat světla. Zima je doba, kdy slunce ubývá a kdy mizí světlo. V našich zeměpisných šířkách se den zkracuje a noc se dlouží. A přichází okamžik obratu, kdy se slunce vrací po třech dnech vyčkávání. Proto se to slaví čtyřiadvacátého prosince jako narození Krista. Z určitého pohledu jde o astronomický mýtus, znovuzrození slunce, které tři dny vyčkává. 21. 12. je slunovrat a pak se tři dny čeká. Proto Indiáni to slaví až po čtyřech dnech pětadvacátého června (na jižní polokouli). Je to taková jejich indiánská tradice.

Vnímám to jako dobu vnitřní kontemplace, usebrání; která slouží k nalezení vnitřního světla, našeho slunce. Je to doba, kdy ve vnějším prostoru slunce ubývá, a to je výzva, abychom probouzeli slunce vnitřní a udržovali ho v jasu. Protože v létě, když je slunce dost, nás to tolik ke zklidnění a k meditaci nevyzývá.

Takto to vnímám, tak se mi to líbí. Proto všechno, co běží okolo, ten obchodní konzum, je úplný nesmysl. To je úplně v rozporu se zimní náladou, řekněme ladovskou zimou."

Pane Dušku, moc vám děkuji za rozhovor a přeji v Novém roce vše dobré.

Zdroj:

http://www.celostnimedicina.cz/jaroslav-dusek-soucasna-krize-v-evrope-zacneme-harmonizovanim-vztahu-ve-vlastni-rodine-a-o-vanocich-v-sobe-zkusme-probudit-vnitrni-slunce-3-cast-rozhovoru.htm#ixzz3ul7a3awI

• Jaroslav Dušek: "Současná krize v Evropě? Začněme harmonizováním vztahů ve vlastní rodině. 3. část rozhovoru
• Jaroslav Dušek: "Dovolme tělu, aby se samo uzdravilo" - 2. část rozhovoru
• Jaroslav Dušek: "Bolest nemusí být jenom špatná" - 1. část rozhovoru

Jaroslav Dušek: „Dovolme tělu, aby se samo uzdravilo“ – 2. část rozhovoru

Ve druhé části rozhovoru uskutečněném ve foyer Divadla Bolka Polívky v Brně odpovídá Jaroslav Dušek na to, jak se znovu dostat do souladu - jak se navrátit k přirozenému zdraví: "Pane Dušku, znáte určitě spoustu léčebných metod. Mohl byste, prosím, pro čtenáře nějakou z nich vyzdvihnout? Je něco, co byste mohl přímo doporučit?"

"Na to existuje spousta názorů různých terapeutických škol, které by vás vedly různými způsoby. V mnoha těchto pojetí se uvažuje o tom, že tělo je vybaveno uzdravující se schopností.

Všichni to známe: Udělá se nám boule a zmizí. Uděláte si ránu, udělá se strup, tělo se zahojí, strup odpadne. To znamená, že tělo ovládá určité mechanismy - zvýší teplotu, horečku, umí v sobě něco samo vyřešit. Tento samouzdravný princip, který v těle je, může být postupně oslabován paradoxně léky a přemrštěnou péčí, kdy si na každou rýmu berete prášek, nebo kdy se např. alergie hned řeší chemickým prostředkem: "Nemůžete usnout, dejte si prášek. Bolí Vás žaludek, dejte si prášek. Pálí vás žáha, dejte si prášek. Bolest hlavy, prášek."

A já si třeba myslím, je to moje představa, že když odejmeme tělu kompetence, tak ho tím více a více oslabujeme. A může se stát, že ho těmito zásahy tak rozhasíme, rozštelujeme, zmateme, že tělo postupně tuto samouzdravující schopnost ztrácí. Ne, že by ji ztratilo úplně, ale ochabuje. Posílit samouzdravující schopnost našeho těla můžeme vědomou pozorností. To znamená, že když se v těle něco děje - pokud nejde o otravu krve nebo nějakou velmi agresivní situaci - tak nám nic nebrání požádat tělo, aby situaci vyřešilo. A čím více dáváme tělu kompetenci, že to umí samo, tím snáze to udělá. A tělo tím posiluje svou schopnost regenerovat. Nemáte pak rýmu týden, ale třeba den. Nepotřebujete ji mít týden - tělo se s ní vypořádává rychleji. A to si myslím, že je klíč, jak se dostat do souladu. Jakoby vědomě poskytnout důvěru tomuto principu. Také krokodýli a všechna zvířata, když se například poraní, mají úžasné samouzdravné schopnosti. To jsme viděli v Ugandě, kde byl gorilí samec, který měl hlubokou ránu, do níž strkal celý prst. Vždycky si ho naslinil a jakoby si ho čistil. My jsme se ho trochu báli, měli jsme strach, jestli není podrážděný. Ale náš průvodce říkal:"Ne, oni tu bolest snáší mnohem lépe než my." Samec si to prostě tak čistil a rána se pak zavřela sama - tělo to tak samo umí. Čím více totiž tělu ukazujete, že může plavat v zimě v ledové vodě; že můžete sám chodit bos i v relativně nízkých teplotách - čím více tělu dopřáváte, aby mohlo projevit svou schopnost vypořádat se s rozmanitými podmínkami, tím se pak tělo, podle mého soudu, lépe a lépe ladí na vnitřní rovinu, která je v některých teoriích je označována jako bezhistorická (tj. bez času). Jakoby bylo naše tělo tvořeno z jádra a pak obsahovalo i vrstvy, ve kterých se zachycuje časová paměť. A vy, například při kineziologii, můžete ve svalech vypátrávat problém, který se v těle zachytil. Ale podle určitých teorií je pod tím vším tzv. bezhistorická vrstva, která je život sám. Zní to zjednodušeně, ale víceméně to funguje tak, že nemusíme identifikovat příčiny problémů, ale dovolíme tělu, aby se uzdravovalo. Nemusíme nutně dojít ke kořeni věci - kořenem je jakoby to, že se tělo umí uzdravit samo.

Nedávno jsem měl tuto příhodu: Nějaká paní mi ukazovala, že jí dorostl prst. Tvrdila, že si usekla skoro celý jeden článek na ukazováčku. Říkala, že jako dítě nevěděla, že by jí prst neměl dorůst, a že si přála, aby jí dorostl. Samozřejmě nevím, jestli si ta paní vymýšlela nebo ne. Ale pořád mi to ukazovala: "Jen se podívejte na můj prst. Kus chyběl a dorostl."

To znamená, že až takové bizarní věci se v těle mohou dít. Koneckonců, vynikajícím mistrem v tom je mozek, u kterého se ví, že při ochrnutí jedné hemisféry je druhá hemisféra schopná převzít funkce hemisféry sousední a vytvořit chybějící pole nebo části. Mozek tohle umí.

Nakonec, když si představíme tu souhru buněk, které spolu vytvářejí tělo; když si představíme tělo jako souhru malinkých částic, které se dokáží obnovit; tak v tu chvíli si dovedeme lépe představit, že se může uzdravit i něco, co vypadá na první pohled neřešitelně.

Myslím si, že vstoupit do souladu znamená pochopit, že jsme proud energie, který neustále sebe sama obnovuje. Když si toto uvědomíme, můžeme být mnohem více optimističtí."

Zdroj:

http://www.celostnimedicina.cz/jaroslav-dusek-dovolme-telu-aby-se-samo-uzdravilo-2-cast-rozhovoru.htm#ixzz3ul5Lmian

• Jaroslav Dušek: "Současná krize v Evropě? Začněme harmonizováním vztahů ve vlastní rodině. 3. část rozhovoru
• Jaroslav Dušek: "Dovolme tělu, aby se samo uzdravilo" - 2. část rozhovoru
• Jaroslav Dušek: "Bolest nemusí být jenom špatná" - 1. část rozhovoru

Jaroslav Dušek: „Bolest nemusí být jenom špatná“ – 1. část rozhovoru

Vést interview s Jaroslavem Duškem byl zážitek. Známý herec odpovídal velmi vstřícně a koncentrovaně - až jste měli po pár minutách pocit, že vám pomohl dostat se do trochu změněného stavu vědomí. Vlastně jsem mu položil pouhé tři otázky (a čtvrtou, doplňkovou, na Vánoce). Abych vás, čtenáře, ani trochu neochudil o jeho velmi inspirativní proud slov, rozdělil jsem rozhovor na tři části. Na úvod se pana Duška ptám (je o něm totiž známo, že již spoustu let nebere žádné léky), co by poradil lidem, kteří jsou nemocní a zažívají bolest. Jak bolest překonat? Lze se s bolestí spřátelit? Jaroslav Dušek odpovídá:

"U těchto otázek je potřeba pochopit, že každý člověk se dostane v životě postupně do nějakého bodu. Když už to dospěje do velikých bolestí, tak je to ta fáze, kdy spoustu věcí předtím člověk přehlížel nebo nechtěl vidět.

S bolestí v těle je to takové zvláštní. Když už je bolest nesnesitelná, tak se často mění ve slast. Díky tomu mohou existovat i sadomasochistické techniky. Třeba Indiáni věděli, že když bude někdo mučen, tak bolest přejde v určitou chvíli ve slast. Proto ti, kteří mučili, vyvíjeli pomalé způsoby mučení.

Nebo se říká, že lidi, kteří zmrznou, tak krátce předtím mají pocit tepla. Jakoby tělo mělo v sobě určité mechanismy, které mohou bolest přeměnit v opak - krásně to popisuje Jack London v knize Tulák po hvězdách. Ocitá se ve vězení, je spoután a znehybněn. A pak zjistí, že čím více ho znehybní, čím více ho utáhnou, tím snáze vystřelí své vědomí z těla ven. Potřebuje, aby ho mučitelé co nejvíce utáhli a způsobili mu co největší bolest. Protože teprve tehdy snáz své tělo opustí.

Tím chci říci, že bolest je víceznačný fenomén, zážitek. V mnoha kulturách se podstupují bolestivé rituály. Například Indiáni si berou na sebe rukavice plné mravenců, kteří strašně koušou. Indián pak několik dní nemůže nic dělat - prožívá strašnou iniciační bolest. Nebo jsou domorodé rituály, kdy na sebe Indiáni zavěsí háky, které se roztáčí v kruhu. Háky mají na sobě závaží, a jak se točí, tak jim to trhá kusy masa z těla.

Bolest je mnoha lidmi vnímaná různě - stejně jako extrémní zážitky typu velké zimy nebo horka či sauny a pak podchlazování. Všechny tyto zážitky, které by se z určitého pohledu daly vnímat jako nekomfortní nebo bolestivé, mohou být při určitém vnímání v něčem iniciační a posouvat vás dál.

Často lidé, kteří projdou velkou bolestí - může to být i bolest psychická, například nad ztrátou milované osoby nebo dítěte - se stanou otužilejší a silnější. Zatímco někoho jiného by ten zážitek zabil, zničil, zdeptal; tak některé typy lidí tím naopak projdou posíleni. A z toho důvodu, bolest nemusí být jenom špatná. Bolest může naznačovat, že něco nemáte dělat. Bolí vás koleno a tělo vám naznačuje, že koleno je přetěžované - že by si chtělo odpočinout. A když se ta bolest přehluší, dejme tomu práškem, tak jenom pak nevnímáte ten signál. Dál běháte, chodíte, jste rád, že vás to nebolí, ale koleno se ničí ještě víc - právě proto, že je znecitlivělé. Takže bolest může být nějaká zpráva těla, nějaká informace, že něco není v úplném pořádku.

Co se týká velkých bolestí, tak ty jsem sám nezažil. O tom by museli povídat lidé, kteří si takovými bolestmi prošli. Ale zase vím, že u mnoha typů bolesti můžete bolest vnímat jenom jako informaci, jako signál, jako vzruch. Můžete si představovat, že k vám běží vzruch, který vás informuje. V tu chvíli se stává, že se bolest rozplyne, že přestane být tak intenzivní. Často se také stane, že když se soustředíte na něco jiného, když odvedete pozornost jinam, tak bolest ustane.

A pak na různé typy bolestí existující různé tišící prostředky. Pokud vím, tak jsou lidé schopní například akupunkturou znecitlivět tělo při operaci - napíchnout dráty tak, že vy necítíte lokálně bolest a mohou vás dokonce operovat. Není potřeba žádná narkóza. Bolest můžete ovlivňovat také masáží. Dá se s ní pracovat velmi různě. A rovněž existují i různé drogy nebo silné byliny, které mohou pocit bolesti otupovat.

Každý z nás se musí naučit se svou bolestí žít a nějak s ní komunikovat. Pochopit ji spíše jako zprávu, než jako nespravedlnost."

Zdroj:

http://www.celostnimedicina.cz/

• Jaroslav Dušek: "Současná krize v Evropě? Začněme harmonizováním vztahů ve vlastní rodině. 3. část rozhovoru
• Jaroslav Dušek: "Dovolme tělu, aby se samo uzdravilo" - 2. část rozhovoru
• Jaroslav Dušek: "Bolest nemusí být jenom špatná" - 1. část rozhovoru

Život naživo, Vladimír Kafka

"... ke své činnosti musím předeslat, že s názvem léčitel příliš nesouzním. V mé představě neodpovídá toto označení přesně tomu, co se snažím probudit v lidech, kteří mě vyhledávají zejména kvůli léčbě nádorových chorob. Mám za to, že skutečné léčení spočívá v poznání a pochopení souvislých zákonitostí života, ve kterých se většinou skrývají příčiny nemocí. Důvody onemocnění jsou pečlivě ukryté hluboko v našem podvědomí, maskované snahou utopit se v neexistenci ze strachu, aby se nevynořily na hladinu života a byly tak vpravdě rozpoznány. Dostat se z jakékoliv nemoci nebo duševního utrpení, stejně jako z těžkých životních okolností, znamená tuto vlastní minulost jako dluh na životě přijmout. Znamená to, že si z větší části musíme něco mnohdy velmi nepříjemného poctivě přiznat. Nejprve to musíme chtít objevit, uvědomit si tuto dlužnou existenci a poté ji jednoduše pojmenovat. Teprve potom přichází síla z nás a s ní možnost něco změnit."

Související články:

Křest knihy

**********

Rizoto s pórkem a mrkví

Mrkev a pórek a stroužek česneku na kousky pomalu na másle do opečeného stavu, pak do toho suchá rýže, pár minut smažit, aby zesklovatěla, zalít vývarem do potopení a za občasného míchání pomalu vařit, vždy dolít další a další vývar, aby byla stále stejná hladinka, asi tak 15-20 minut podle druhu rýže - tak akorát na skus. Nesmí být úplně suchá, musí zůstat vláčná (nezapomenout, že ještě nějakou vodu vstřebá). Pak přidat pár kousků másla, hrst hoblinek dobrého sýra promíchat, nechat pod pokličkou ještě 5 minutek dojít, ještě promíchnout, dát na talíř, navrch ještě mrkvičku, která byla asi 15 minutek na másle dělaná do slaďoučka - nekecám, takhle to Jarda fakt diktoval :), ať žijou zdrobnělinky :-).

**********

Polévka cibulačka s pórkem z nouze :)

Dvě cibule - a protože byly poslední, tak i kousek pórku - na půlkolečka na 2 lžicích másla dusit pod pokličkou, několikrát promíchnout, když se začne chytat ke dnu, nechat vzniknout hnědé kousky (ale nepřipálené :-) ), asi tak 10-15 minut. Zalít 2 l vývaru a 20 minut pomalu povařit, až je cibule úplně měkká. Osolit.

Správně by se měl předem opéct toustík na sucho nebo na másle a dal by se na hladinu polévky do talíře, posypal by se sýrem a celé na pár minut do grilu, ten ale nemáme, tak to Jardíček udělal bokem na pánvičce a pak dal do polévky.

**********

Brambory zapečené s cibulí a rajčaty VEGAN

Rychlovka, tutovka :).

Rychle uvařit brambory na kostičky - 10 minut, mezitím vedle 2 cibule na olivovém oleji do změknutí (lehké zhnědnutí není na závadu), no a současně vedle v rendlíku pár nakrájených rajčat zredukovat na polovinu - to vše trvá asi 10 minut.

Smíchat a dát do trouby zprudka na dalších deset minut, aby se propojily chutě... ještě dobíhá redukce rajčat... skvostné, pikantní :).

**********

Francouzský toust

Francouzský toust (prapůvodní recept bez toustového chleba).

Jakékoliv pečivo napůl. Dolů mozzarellu na plátky (drahé, ale nezbytné), na to něco zeleného (ideální chuťově výraznější - rukola ap.). Na vrchní polovinu nějaký lehký sýr (lučina, žervé ap.). Francouzi mezi to ještě cpou sušenou šunku. Pak se to rychle protáhne vejcem se smetanou. A na másle 2-3 minuty z každé strany, aby se mozzarella začala roztéhat. Rychlé, dobré a výživné :).

**********

Crumble z jablíček a hrušek

Crumle (krambl) je fantastická dobrůtka původem z Británie a Irska, vyskytuje se už i u nás v restauracích nebo kavárnách :). Velice jednoduchá příprava - ovoce a drobenka. taková verze ovocné drobenkové placky bez těsta :))))). Dělá se v malých zapékacích mističkách - nebo v koláčových formách - nebo v pekáči :-). Je nespočet variant a možností :). Osobně máslovou drobenku zbožňuju, pečená jablka i hrušky taky, takže tohle pro mne bylo totální blaho :).

Když mi Jardíček diktoval "recept", zahájil to slovy: "Naštveme učitelky ze základky. Sečteme jabka a hrušky." :-D

Takže ovoce prolejeme dvěma lžícemi citronové šťávy a přidáme asi 2-3 lžíce hnědého cukru. Na pekáček, na to klasickou máslovou drobenku (máslo, cukr, mouka - jde to ale i s ovesnými vločkami a jakkoliv jinak). Péct 30-40 minut.

**********

Zapečené brambory s květákem

Květák a brambory povařit 10 minut (a získáme tím vývar na polévku), něco smetany, vejce, hromada nastrouhaného sýra, posolit, zapéct. Jednoduché, rychlé a dobré :).

*********

Dýňová polévka z Hokaido s kari a špenátem VEGAN

Naprosto vynikající :).

1 cibule, 1 brambora na kostičky, 1/2 dýně na kostičky, restovat 10-15 minut, lžička kari, 1/2 lžičky kmínu, asi 2 l vývaru (zrovna se vařil květák a brambory), 10 minut povařit, na 2 minutky varu hrst špenátu na kousky.

Třetinku vyndat a lehce pošťouchat, aby zůstaly menší kousky, zbytek rozmixovat do hladka.

**********

Brambory s česnekem na kari a kurkumě

Docela jsme se pobavili, když mi Jardíček diktoval recept a já chtěla "název" jídla.

Tak tedy pracovní název: ŽLUTÁ HROMÁDKA :).

Naprosto delikatesní záležitost i přes poměrnou skromnost surovin :).

3 cibulky na velké kusy pomalu do změknutí, mezitím se vaří 5-6-7 brambor na kousky, obé tak 15 minut. K cibuli přidat asi 4 stroužky česneku na drobno, na špičku lžičky kari, půl lžičky kurkumy a půl lžičky kmínu. Chvilku prohazovat na rozvonění. Pak do toho brambory a na prudkém ohni několikrát proházíme, necháme zapéct tak, aby začly hnědnout. Pak 1-2 naběračky vývaru, 1-2 naběračky smetany (tak třeba 3 deci konkrétněji), nechat provařit pár minutek, aby se spojily chutě, dosolit, na talíři posypat zeleným.

***********

Polévka Minestrone

Nejznámější italská polévka v Jardíčkově provedení - super :).

Dvě cibule na kousky a dvě mrkve na kousky na pár lžičkách oleje do změknutí, půl kila pokrájených rajčátek, pod pokličkou dusit do zredukování na hustou hmotu. Přidat tak asi dva litry vývaru, půl lžičky kmínu, půl lžičky sušené bazalky (neboť živou už nemám), pár minutek provařit. Asi dvě naběračky rozmixovat, aby to bylo hustší a výraznější.

Mezitím vedle uvařit těstovinky dle libosti, přidat do polévky, dosolit.

Až sem veganská verze, pokud byly těstoviny nevaječné.

A dále nevegansky: na talíři posypat hodně dobrým tvrdým sýrem, chuťově výrazným. V žádném případě ne eidam :).

**********