Vědět, kdo jsme... dle mne jedna z nejpodstatnějších věcí. Ale jak se k tomu prokousat :). Je mnoho technik, metod, možností... základem je vždy cesty dovnitř. Ať už meditací, za pomoci dobrého učitele, se šamanským bubnem, modlitbami...
Aleš Vavřinec přibližuje cestu, která pomáhá v jeho žití. Hezky a jednoduše to popisuje, proto ráda sdílím. Je to možnost i pro lidi, kteří nemají rádi ezo..., spirit..., duchovno... je to možnost pro materialisticky rozumově laděné lidi.
Být sám sebou... Víte, kdo jste?
Buď sám sebou. Bud přirozený. Autentický. Tečka. Hotovo a tvůj život bude pecka. To jsou rady, které se zhusta šíří internetem. Zdá se to snadné, že? Stačí být sám sebou a máme vyhráno. Leč na cestě k "být sám sebou" mohou číhat různorodé nástrahy. O ty nejdůležitější se s vámi podělím, i o to, jak se s nimi vypořádat
Víte, kdo skutečně jste?
Bohužel ne každý opravdu ví, kdo a kým skutečně je a jaké je jeho přirozené já. Proč? Když se narodíme, přicházíme na svět s určitou originální sadou vlastností, schopností, možností i potenciálu. Zde leží naše přirozené já. Pokud jsme se narodili do adekvátních podmínek ke zralým rodičům, měli jsme šanci své přirozené já rozvíjet, vyjadřovat a nepotlačovat. Dnes jsme svobodní a spokojení.
Jenže pokud naše podmínky v rodině nebyly ideální, zjistili jsme, že na naší přirozenost není nikdo zvědavý a naučili jsme se ji skrývat a potlačovat. Byli jsme nuceni vytvořit si "adaptované já" - masku sebe sama, která by dobře zapadla a nepůsobila problémy a konflikty. Třeba když malý Luděk zjistil, že maminka ho má tak trochu raději, když se zklidní a je hodný - když potlačí svou živost a dynamickou životní energii.
Z podobného vývoje pramení dvě zásadní nástrahy - pokud jsme svou přirozenost začali maskovat a místo ní se přizpůsobovat do adaptovaného já už jako děti - dnes po 10 nebo 20 letech vůbec nemusíme mít páru, kým tam někde uvnitř reálně jsme. Naše přirozenost může být skrytá pod nánosem naučených přesvědčení a vzorců chování. Adaptované já může velmi úspěšně zakrýt naše přirozené já.
Druhá nástraha - jakmile jsme jako děti zjistily, že naše přirozenost je v rodině na obtíž a málokdo ji přijímá, natož oceňuje, nejenom, že jsme ji začali skrývat, ale také jsme se za ni začali stydět, začali jsme se obviňovat, že takoví jsme (přece kdybychom byli jiní, bylo by doma vše v pohodě). Začali jsme sami sebe odmítat. Být sám sebou by v té době znamenalo především trápení a vnitřní bolest (leckdy i vnější - facky ještě bohužel nejsou přežitek).
A teď si představte, že někdo, kdo úplně přesně neví, kdo je a jaké je jeho přirozené já a navíc tohle své autentické jádro podvědomě odmítá, se bude pokoušet být najednou sám sebou … jak mu to asi půjde? Pravděpodobně moc dobře ne. Bude nejspíš zažívat chaos a podivné pnutí. Chaos z toho, že jeho přirozené aspekty se ztrácí pod tlakem těch naučených, které třeba v životě používá řadu let a pnutí z toho, že jeho podvědomí se bude aktivně bránit tuhle přirozenou část otevřít a ukázat světu.
Tohle jsou mé zkušenosti při práci s lidmi, když jim pomáhám objevit a přijmout své přirozené já, aby ho mohli začít v životě naplno využívat. Většina lidí se usilovně snaží býti sami sebou, ale neví, co hledají a zda to vůbec chtějí najít. Což celý proces "lehce" znesnadňuje. :-)
Naštěstí i tady existují cesty a způsoby, jak se dostat blíž k sobě a býti sám sebou. Není nutné zoufat, že to nejde. Opak je pravdou! Už jsem ve své praxi mnohokrát zažil, jak se z mnoha pesimistů stali šťastní a spokojení optimisté.
Pokud ovšem čekáte na nějaký jednoduchý návod ve stylu - 3 kroky ke svému opravdovému já, asi vás zklamu. Na takhle důležité životní téma neexistuje nějaký univerzální návod. Mohu vám nabídnout pár tipů, které vám vaši cestu usnadní a akcelerují.
Buďte sami se sebou. Zastavte se. Nemůžete se ponořit hlouběji sami do sebe, když budete pořád vystresovaní a nestíhat mraky věcí. Bohužel to nejde, když se budete bez odpočinku přepínat a nenajdete si sami na sebe pravidelný čas. Abyste takto důležitou životní změnu byli schopní udělat, potřebujete na to dostatek času a ten si za vás nikdo nenajde. To je jen a jen váš úkol. Samota, klidné prostředí, meditace a ticho mohou být vaši noví přátelé a pomocníci.
Netlačte na pilu. Nesnažte se svou autentičnost ze sebe vydolovat sbíječkou. Tvrdý přístup a nátlak tady vůbec nefunguje. Potřebujete, aby se vaše psychika uvolňovala a dostávala do klidu, jinak se neotevře. Čím víc tlaku, tím víc uzavírání a tím větší frustrace z toho, že to nejde …. a tím větší tlak, aby se to už konečně pohnulo správným směrem … vítejte v začarovaném kruhu. Přestaňte tlačit a důvěřujte, že když sami sebe dostanete do uvolněného stavu, vaše přirozené já se začne vynořovat.
Jste si jisti, že přesně víte, jaké životní strategie a vzorce chování jsou vaše a jaké jste se naučili v průběhu života - jako děti nebo dospívající? Začít si v tomto tématu dělat jasno a umět rozlišit mezi těmito 2 tábory bude pro zdárný pokrok naprosto zásadní. Začněte tedy třídit a dělat si v sobě jasno. Klíč leží ve vašem dětství.
Vezměte si papír a napište si na jednu stranu všechno, co jste museli dělat (a jak se chovat a přizpůsobovat), abyste od rodičů dostávali vše, co jste chtěli - lásku, objetí, přijetí, pochvalu, ocenění, respekt, klid, pohlazení atd. Na stranu druhou si napište, co jste naopak dělat nesměli, abyste o všechny ty hezké věci a pocity nepřišli, co jste buď měli zakázané nebo co jste si sami zakázali, co jste radši nedělali. V obou případech buďte nanejvýš pečliví, dopřejte si na to dostatek času, nespěchejte. Buďte hodně podrobní a snažte vzpomenout si na co nejvíce podrobností.
Pokud jste si dali záležet, držíte v ruce papír se všemi možnými vzorci modely chování, které jste se museli naučit. Takto jste se adaptovali na prostředí, do kterého jste přišli. Pravděpodobně už vidíte mezi těmito strategiemi z dětství a vaší přítomnosti mnoho podobného. Ano, co se v dětství naučíme, v dospělosti jako když najdeme …. a stále používáme. :-)
A teď si představte, kdybyste měli úplně ideální rodiče. 2 ideální bytosti, co by třeba neměli nic společného s vašimi reálnými rodiči. Vše, co byste chtěli a měli dostat, by k vám od nich přicházelo automaticky a přirozeně. Nemuseli byste se kvůli tomu měnit.
Jací byste byli jako děti? Jak byste se chovali? Jací byste byli dneska? Tady leží klíč k vaší přirozenosti. Kdyby vám v ní nic nebránilo dříve, mohli byste si jí plně dovolit i dnes. Věnujte tomu čas i péči a sami uvidíte, co vám to přinese.
Vidíte a už máte určitý výchozí stav a základy vašeho vnitřního mentálního nastavení a zároveň ideální stav. Váš přirozený stav, který si tam někde uvnitř sebe nosíte. Když máte bod A a bod B, můžete si mezi nimi vytyčit cestu. Nemusí to být zrovna precizní přímka, ale cesta vždycky existuje. Vytvořte si akční plán, na jakém důležitém vzorci můžete začít pracovat nejdříve a co všechno vám může pomoci ho změnit a tím udělat krok sami k sobě. Krok k tomu - být sám sebou.
