Letos opět jako minulý rok se zima v podhůří (a nejen tam) docela protáhla. A byla velká. Drsná. Mrazivá. Několik mých kaktusových přátel tentokrát zimu nevydrželo. Je mi to moc líto, ale nic s tím dělat nemůžu, na zimu je nemám kam dát... Takže jsem kaktousky na chalupě oživila hodně pozdě - až na konci května. A klasicky - tedy u mne klasicky: do vlažné vody všechny namočit - pokud možno úplně ponořit - a dokud vyprchávají bublinky, nechat je tou vodou nacucat. I květináč, i každou chlupatou buňku :). A jako bonus se vyplaví i všechny sušené mouchy a uschlé květy a tak vůbec :).
Je to tedy pokaždé taková docela piplačka a nejeden trneček osinka se do mne zabodne :). Tenhle pichlák je snad "nejzáludnější", tisíce neviditelných bolavých osinek :), jmenuje se Nejpichlavější Srpnový kaktus :).
Po probuzení potřebují malinko přistínit, ostré jarní sluníčko by jim nemuselo udělat dobře :).
Tak jsem nalepila na okna ubrousky...
Takže pomalinku to bude moct začít.
.
Jájo, přeji tvým meziokeňákům, aby se jim dařilo, rostly a kvetly.
OdpovědětVymazat