Pěstování medvědího česneku

Na chalupě u Krakonošova jsem si pro sebe a naši rodinu musela medvídka vysadit, nikde jsem ho tam za celý život nepotkala... a už chápu proč. V Polabí ho máme dost... vyrůstá už od února, kdy je v lužním lese sám, ani listy stromů mu nestíní... a postupně jak raší na jaře okolní příroda, on si vykvete, vysemení a schová se hluboko pod zem, tím dá prostor ostatním rostlinám. Miluje taky tu měkkou peřinku z každoročně padajícího listí...

U nás na chalupě je to ale taková mrazivá a suchá dolina, všechno je posunuté minimálně o měsíc... zrovna tak i medvědí česnek. A tak když on začne vylézat ze země, vylézá i vše ostatní, nemá celkem žádný náskok. Vysadila jsem ho pod jablůňku, kde se za ty roky rozrostl, ale určitě nehrozí žádná invaze jako v teplých vlhkých lužních lesích na Moravě či v Polabí... Nevýhoda je i to, že už leze nejen tráva a kopřivy, ale i hmyz a různí požírači, takže nechat ho vyrůst znamená více se i dělit s breberkami rozličnými, což tady v Polabí přichází až se stárnutím rostlinek. Ty první únorovo březnové, ty jsou tady v nížině ještě nádherné.

Vysadila jsem trs i k potoku pod listnáče. Mateřský trs zesílil, objevují se i mimina kolem, ale jarní velká voda občas křehká mimina smetla s sebou... takže ani tady nehrozí žádná medvědí invaze...

Pod jablůňkou...

Je to horský potok, velice studený, což Bertíkovi nějak nevadilo :). Ale na to, že je jaro, je v něm strašně málo vody... Tak k tomuhle potoku jsem medvídka taky zasadila...

.