Další způsob cibulového natění - v květináči

Miluju zelené natě - cibule i česneku... takže nyní jeden z nejjednodušších způsobů - zasazení cibule - i česneku - do květináče. Nedávno jsem ukázala pokus "prdelky" lahůdkové cibulky ve štamprdleti, poté klasickou cibuli na sklenici s vodou, běžně sázívám cibuli sazečku - a toto bude normální cibule a šalotka.

Polévka něco jako cibulačka s dýní

Naprosto vynikající!! A snadná :).

Cibule a brambory na kousky, asi lžíce nakrájených rajčat, osmahnout, aby to chytlo barvu. Dva litry vody (nebo vývaru - vařil se květák a brambory, takže vývar zrovna byl), pomalu vařit. Uvařené změklé rozmixovat do hladka a do toho přidat mezitím vedle podušené 2 cibule na úhledné kousky (na oleji/másle dle vlastních preferencí). Přidat kousky dýně - měli jsme pěknou máslovou, osolit a ještě asi 15 minut povařit - a taky přidat něco zeleného. Případně ještě na zjemnění trochu smetany. Opravdu skvělá :).

Carpaccio ze syrové červené řepy

Nejedla jsem lepší!! Bez předvaření, bez pečení - jen naložit! Opravdu skvělé :).

Řepa na tenké plátky.
Nálev - lžíce vinného octa + 1/2 lžíce sojové omáčky + 2 lžičky cukru svaříme na sirup, k tomu lžička medu, troška soli, 2 lžíce olivového oleje, 3 cm nastrouhaného zázvoru, lžíce citronové šťávy nebo 2-3 lžíce pomerančové šťávy a prošlehat.

Promícháme s řepou a ideálně v igeliťáčku necháme v lednici minimálně 12 hodin.

Až jsem se lekla, když jsem otevřela ledničku :).

Tahle fáze pro mne tedy opravdu není líbivá... :)

No ale teď už to bude lepší :).
Naranžujeme na talíř, posypeme třeba opraženými oříšky, které zrovna jaksi nebyly k dispozici, oblejeme něčím zeleným rozmixovaným v olivovém oleji (u nás obyčejná pažitka a petrželka) a navrch posadíme bobky - u nás z 1/3 žervé a 2/3 zakysanky. My měli s lehounce opečenými kolečky bagetky celozrnné, mňam :).

Opravdu úžasně dobré :).

Špenát se sýrem na placičkách

Moc dobrý to bylo :).

Koupené pizza těsto (určitě si můžete udělat nějaké svoje), dá se dobře vyválet, tučný sýr a žervé, špenát podušený s česnekem a trochou soli (sýry jsou dost slané samy o sobě). Na těsto dát hodně olivového oleje a do trouby na 220 st. 15 minut.

K tomu salátek - trochu cukru, soli, lžíce citronové šťávy a lžíce oleje.

Nemoci potřebujeme k varování

"...Většina lidí žije v tom, že veškeré chování a všechno, co děláme, je jen reakce na to, co přichází zvenčí. Ale to je téměř dokonalá iluze. Je jen málo lidí, kteří jsou ochotni připustit, že to je přesně obráceně, že svět okolo nás je jen produktem toho, co vytváříme my. Já jsem tvůrce svého životního příběhu, já vysílám signály, nejsem žádná oběť..."
Celý článek najdete zde: Nemoci potřebujeme k varování.

Zdroj: http://www.lidovky.cz/ln-nemoci-potrebujeme-k-varovani-ostra-doktorka-mluvi-o-rakovine-otevrene-1t5-/lide.aspx?c=A150806_195515_lide_ele

---

Před dvanácti lety opustila obor psychiatrie, protože už nechtěla žít s neustálými pocity bezmoci a cítit se jako "cvičenej foxteriér", který předepisuje léky a vyplňuje body na pojišťovnu. Dnes patří lékařka Jarmila Klímová mezi špičku v oboru psychosomatiky. Dívá se pacientům na jejich duši, aby pomohla uzdravit jejich tělo. A předem je varuje: "Bude to bolet, víc než si myslíte."

Má pověst doktorky ostré jako žiletka. Možná proto byla radost s ní dělat rozhovor. Je přímá, neuhne pohledem a za tím, co řekne, si pevně stojí. A hlavně, nebojí se věci pojmenovat. Jenže, i když dokáže být tvrdá, nakonec stejně zjistíte, že je schopná se svými klienty sedět a držet je celou hodinu za ruku, když to potřebují.

Psychosomatika se často prezentuje tak, že nemoc vzniká v hlavě. Četla jsem pak zklamané příspěvky, kdy si lidé stěžovali na psychosomatický přístup, který se zúžil jen na konstatování: "Bolí vás uši? Tak to už asi někoho nechcete poslouchat."

Samozřejmě, takový pacient může upadnout do ještě větší deprese, protože, když mu někdo řekne, že problém je jenom v hlavě, je to stejně špatně, jako když řekne, že to je jenom v žaludku nebo střevech. Ale to nejde oddělit. Ty věci spolu souvisí. Přijměme tento koncept, ale je to začátek, kdy začneme rozmotávat klubíčko všech dalších souvislostí, které jsou za tím, když tyto dveře otevřeme. Proto, když jste se mě ptala, jestli si myslím, že by psychosomatika měla být masovější, viděla jste, že jsem zaváhala. Protože s každou masovostí přichází paušalizace a zjednodušení.

LN: Zmínila jste, že se pacientů ptáte, k čemu svoji nemoc potřebují. Proč si myslíte, že nemoci potřebujeme?
Ony nám dávají informace o tom, co je potřeba změnit, čeho si máme všimnout. Jak jsem říkala, když je něco patologického ve vztazích, první se to projeví na buněčné úrovni. A nemoc nám říká, že žijeme v něčem, co nám škodí, ale my si toho na psychické úrovni nemusíme být vědomi. Protože jsme výchovou, společenským systémem naformátováni tak, abychom si toho nevšimli. A nemoc přichází a říká: "Nežiješ ve zdravém vztahu, není normální, že tě manžel terorizuje." To pak přichází například záněty gynekologické, urologické a říkají: "Změň to."

LN: Ale takové vztahy nám také přece něco ukazují nebo ne?
Oni nám ukazují naše meze. A nastavují nám zrcadlo toho, jak vidíme svět. My si přitahujeme lidi ve svém životě. Většina lidí žije v tom, že veškeré chování a všechno, co děláme, je jen reakce na to, co přichází zvenčí. Ale to je téměř dokonalá iluze. Je jen málo lidí, kteří jsou ochotni připustit, že to je přesně obráceně, že svět okolo nás je jen produktem toho, co vytváříme my. Já jsem tvůrce svého životního příběhu, já vysílám signály, nejsem žádná oběť.

LN: Téměř polovina lidí, kteří k vám chodí, mají rakovinu. V čem u nich vidíte příčiny?
Vzorec si odvodíme. V biologickém aspektu je rakovina proces, který svým bujením likviduje svého nositele. Je to nějaká agrese, kterou jsme obrátili proti sobě. To je v té nejširší rovině. A pak můžeme jít ke konkrétnějším modelům: Kdy obracím agresi proti sobě? Když vůči sobě chovám nějakou nenávist, sebetrestání, sebepotlačování? A čím radikálnější je, s o to větší razancí jí začne zobrazovat displej našeho těla. A rakovinové bujení dostane rozměry, které mohou být zničující. Nesmíme si myslet, že to je něco, co dostaneme, co přijde zvnějšku! Tento proces zrodu je velmi dlouhodobý. A když se k sobě chováme nějakým způsobem hnusně, dvacet, třicet let, tak i přes sebeozdravné potenciály našeho těla, které jsou obrovské, jednoho dne zkrátka tělo podlehne. Proto také ozdravný proces je u toho typu onemocnění velice náročný. Musíme jít k samé podstatě sebe sama. Vnitřní změna musí být radikální a často mění podstatu celého našeho života, protože rakovina je rovněž velmi radikální. S rakovinou se nesmlouvá a nestačí, když něco ošulíme.

LN: Kolik pacientů tohle dokáže?
Je to stejné jako Gaussova křivka a jako u pacientů s jakýmkoli jiným onemocněním. Řekněme, že cesta je těžší, změna je zásadnější, ale na rovinu, motivace bývá mnohem vyšší.

LN: Jaké máte úspěchy v rakovině?
Pokud klient přijde včas ve fázi primárního tumoru a nemá metastázy po celém těle, tak ve většině případů jsou ti lidé stále na živu. Byť si vyslechli ortel a už tu neměli být. Úspěšnost zde neměříme typem rakoviny, ale postojem člověka. Ale buďme pokorní, jsou typy onkologického bujení, které jsou velice rychlé a někdy je to otázka týdnů či měsíců. Máme na kontě pána s maligním melanomem, což je nejnebezpečnější tumor, který smrtí ve sto procentech případů. Ten pán je dnes úplně zdráv. Žil v nesmírně devastujícím partnerském vztahu, dlouhá léta ho tyranizovala jeho žena. Sám před tím zavíral oči, nechtěl si to přiznat, potlačil absolutně svoji lidskou důstojnost. To je to sebeodmítnutí, o kterém jsem mluvila. A to k nám přišel původně s úplně jinou "zakázkou", chtěl se vyrovnat s tím, že umírá. Místo toho opustil manželku, zpátky nastartoval vědeckou kariéru a žije.

Celý rozhovor s psychosomatickou lékařkou Jarmilou Klímovou o tom, proč potřebujeme své nemoci, jak bolestná může být cesta k uzdravení a čím si nejvíc ubližujeme, si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 7. srpna.

Zdroj: http://www.lidovky.cz/ln-nemoci-potrebujeme-k-varovani-ostra-doktorka-mluvi-o-rakovine-otevrene-1t5-/lide.aspx?c=A150806_195515_lide_ele

Příběh cibule :) - zelené natě v předjaří

A takhle to vypadá, když posadíte cibuli na skleničku s vodou... zelené natě dostanete... (tedy pokud zrovna nenarazíte na nějakou... nevím... možná ošetřenou proti natění, jakž se mi už jednou stalo).
Takže zcela jednoduše. Posaďte cibuli na skleničku s vodou. Neponořte ji, jen lehounce špičku s budoucími kořínky.

Velice brzy cibulka zareaguje tvorbou kořínků...

A další den už je to zcela jasné...

A tak den po dni kořínky narůstají :). Akorát nať nikde :(... Kořeny rostou a rostou...

A nahoře stále nic... Až najednou!!!!!!!! :-)

Takřka před očima :).

Další rychlovka - těstoviny s žampionovou omáčkou

Cibuli a houbičky na tenko pomalinku na olivovém oleji do zbarvení, pak smetanu, koření dle libosti (u nás momentálně oregáno), nechat jemně provářet cca po dobu uvaření těstovin, před dokončením v tom rozpustit lžíci tvrdého dobrého sýra a trošku potom dát i navrch. Osolit podle potřeby.

.

Polívečka zeleninová s žampiony a nudličkami rychlovka

Když není časoprostor a je potřeba rychle... a přitom poctivě :).

Zelenina a houbičky zabarvit na másle, zalít vodou nebo vývarem a vařit, bokem uvařit nudličky, cituji doslova "zelené nesmysly" (Jardíček malinko remcá, že máme všude něco rostoucího, klíčícího, ale ve skutečnosti je rád, i když to asi neví, a dokonce už se naučil i občas něco zeleného koupit :)) ) - pažitka, petrželka... a té zeleniny hodně, aby to mělo chuť, pak nejsou potřeba žádná dochucovadla. Stačí osolit :).

.

Jaroslav Dušek - 10. 1. 2017 v Malostranské besedě)

Rozkošné :)

Zelené natě - cibulka ve štamprleti :)

Kdeco nechávám tak různě na natě... tentokrát poprvé mne napadla lahůdková cibulka. Odkrojovala jsem kořínky - a nechala jsem cca 2 cenťáky té bílé prdelky. A dala do štamprlete s vodou. Nenapadlo mne zafixovat si den Dé... až po pár dnech jsem vzala mobil a cvakla - to už vyrostl takovýhle zelený pahýlek...

a za dalších pár dní takto...

Klíčíme a klíčky jíme, protože je na to ten správný čas

Opáčko...

Klíčky potřebujeme - teď v zimě zejména, neboť nemáme dostatek čerstvých zdrojů vitamínů, minerálů, stopových prvků, ENZYMŮ...

Takže využijme té nádherné síly, co nám Příroda nabízí...

Poprosíme semínka, poděkujeme jim... a s nimi samosébně i velké Matce Přírodě :).

Tohle zrovínka bylo mungo, adzuki a cizrna...

Přes noc namočit...

Poté proplachovat... u nás doma musíme 3x denně, hodně teď topíme... v čem klíčit, to je celkem jedno... je toho tu popsáno už dost :).

A tu první slitou vodu je dobré použít na zalití pokojovek :).

No a do dalšího dne už se objeví klíčky podle druhu semínka.

Jsem konzerva, klíčím pořád totéž...

Pro začátečníky trvale doporučuju mungo. Klíčí velice dobře a snadno a nemívá žádné problémy.

Cizrna je horší, i hrách - jakmile zapomenete propláchnout - jakmile necháte přemokřené, jakmile necháte uschnout - smrad a kažení :).

Adzuki - těmhle fazolkám to zase trošku dýl trvá... ale jsou úžasné na ledviny. Však se podívejte, jak vypadají :))).

tady je vidět, jak mungo jede...

Jinak klíčky jsou nejsilnější v momentě, kdy klíček je stejně velký jako semínko... No ale i potom se to vše dá :))))).

Síla semínek je tak veliká, že i když namočíte loupanou červenou čočku, objeví se sem tam klíčky :), ale není to tak zřejmé, jako u neloupaných celých semínek :))). Takové "jako". Ale i tak se tím semínka aktivizují a ožívají.

Tak dobrou chuť :).

Jen tak zobat...

Do polévky...

Na brambory...

Do salátu...

Na chleba...

.

Hustá polévka/omáčka/guláš z hlívy ústřičné

Očistěnou hlívu (hodně hlívy) pokrájet na proužky, na rozpálený tuk asi na 5 minut, zalít vývarem a asi 10 minut povařit.
Mezitím vedle na pánvi připravit zlatavou jíšku, přidat do hrnce k hlívě, dobře rozmíchat, dochutit (majoránka, česnek - toho dost, 3 stroužky byly málo, sůl, případně cokoliv dle libosti), ještě 10 minut povařit.
Původně to mělo být i s paprikou, ale nějak se stalo, že doma došla. Ta by se bývala byla přihodila do té jíšky a s ní krátce ještě orestovala pro chuť a nezhořknutí.

Třeba s pečivem jako polévku, nebo druhý den jsem k tomu ještě brambory uvařila jako k husté omáčce (těch hub v tom bylo opravdu hodně).

.

Co do přírodní KáPéZetky na dovolenou podle Vládi Vytáska

Rozhovor s Vláďou Vytáskem v pohodovém Rádiu Petrov z 5.7.2013, stojí za poslech - netrvá dlouho :). Rozhovor je zde:

Přírodní lékárnička na cesty

A tady pár mých osobních zachycených střípků z vysílání :).

Jo a mimochodem, kdyby někdo nevěděl, co to je KPZ, tak krabička poslední záchrany :).

před cestou:

- cestovní horečka - meduňka zklidní

- na spaní Kozlíkovy kapky do teplého mléka

přírodní repelenty:

- ve formě oleje (nevýhoda - zpotíte se a olej steče) - nejúčinnější je vlaštovičník

- ve formě spreje (nevýhoda - krátkodobý účinek) - aromat. bylinky - např. levandule, rozmarýna

ošetření štípance:

- nejlepší je levandulový olej - ale musí být přírodní, vyrobený přirozenou destilací, ne syntetický

- tea tree olej - nemusí se ředit, může přímo na ránu

před opalováním:

- ošetřit se nálevem z heřmánku pravého

při spálení se:

- šťáva z aloe, z netřesku

- obklady ze slupek okurek, ze slupek melounu

průjmy:

- čaj z božího dřevce (pelyněk brotan)

průjmy v Egyptě:

- rostliny s adstringentním působením - ideální je dubová kůra - odvar, normalizuje střevní mikroflóru

dlouhá cesta dopravním prostředkem - nevolnost:

- žvýkat listy máty peprné

- list klanoprašky čínské - schizandry

změna klimatu - mírné nachlazení s nízkou teplotou:

- nejlepší na to je tužebník jilmový (juchůůů, moje osobní láska a srdíčková záležitost)

- a jinak vyvarovat se extrémům, klimatizaci, průvanu

v zimě

- nachlazení - tužebník, černý bez, lípa, šípky

předjaří

- než to začne vše růst - popenec na očistu jater.

Tož asi tak :).

A něco málo z tématu "jak sbírat bylinky, kde, jak je poznat, jaké si vybrat":

U nás v minulosti mnoho bylinek vymizelo, takže to hlavní!!! Pokud možno to, co u nás roste!

Případně používat bylinky blízké našemu klimatu: Takže orientačně asi tak ANO Rusko, Mongolsko, Čína, severní Amerika, NE tropy, ne jižní Amerika, ne Indie... vše dle intuice a konkrétní situace...

Dávat si pozor na nové knihy, časopisy - časté záměny fotek, jiné bylinky.

A to úplně nejdůležitější:

Bylinka nás musí oslovit. Musí nám být sympatická.

Musíme s ní navázat vztah.

A nezapomenout ji poprosit a taky poděkovat :).

Zdroj:

http://www.radiopetrov.com/prirodni-lekarnicka-na-cesty/text.html?id=6691

.

Tofu s omáčkou neomáčkou

Na másle Jardíček lehce osmahl tofu a přidal omáčku neomáčku: cibule pomalu do hněda, pár lžic pasírovaných rajčat, nechat zredukovat, podlít trochou vývaru bramborového, koření dle chuti, osolit, chvilku provařit, do toho dát prohřát tofu a je to :). Moc dobrý :).

Polévka česnečka vylepšená VEGETARIAN

Jsem vařila brambory k večeři, cíleně hooodně brambor - a nechala jsem na druhý den vývar i brambory na česnečku. A Jardíček to druhý den pojal po svém. Klasická obyčejná česnečka by ho myslím nudila, tedy aspoň co vím, tak si ji vždycky nějak vytunil... :) Jako základ použil ty mé brambory vařené s kmínem, solí a libečkem (krásně se mi v létě nasušil). Z toho odebral část brambor na hlavní chod, pak udělal klasickou máslovou jíšku, trochu smetany přidal, povařil kapku, no a dosolil a přidal česnek :). A bylo :).
A protože co... protože klíčíme klíčíme, tak jsem si přidala právě naklíčenou cizrnu :-).

Další kupované pomazánky - hummus

Tak vím, domácí je domácí, ale když všichni chodíme do práce, prostě je dobrý mít doma něco, kdy stačí sáhnout do ledničky a namazat :). A tahle trojka je vážně chuťově skvělá :).

Klasický, s červenou paprikou, se sušenými rajčaty. Chutnají mi všechny tři :).

A... když už tedy, tak klíčíme klíčíme :), naklíčené mungo se k tomu hodí :)))).

Rozhovor s Vladimírem Vytáskem

Krásné povídání :).

Co bys chtěl předat svým žákům a následovníkům?

Rád bych jim dal impuls, aby pochopili, že za svůj život a své zdraví si zodpovídají sami. Chci v nich probudit samostatnost, nezávislost a svobodu: Aby si sami dokázali pomoci a nebyli závislí na bylinářích, lékařích a léčitelích…. Aby pochopili, že rostliny jsou naši spojenci, kteří jsou na světě proto, aby nám pomáhali. Mým přáním je, aby v každém městě a vesnici byl bylinář, který by pomáhal menšímu množství lidí. Chci naučit lidi poznávat, k čemu bylinky jsou, jak vypadají, naučit je spoléhat se na vlastní intuici a tvořit si vlastní recepty. Nepřeji si, aby vznikly mé kopie. Vlastní cesta, byť nedokonalá, je lepší než cesta někoho jiného.

Celý rozhovor najdete zde:

Duhové noviny - Rozhovor s Vladimírem Vytáskem

---

Rozhovor s Vladimírem Vytáskem

1.2.2017

Bylinář pomáhající lidem i přírodě - Vladimír Vytásek bylinkaří od roku 1984, kdy si pomocí bylinek vyléčil žaludeční vředy. Při zahradnické praxi se začal zabývat pěstováním vzácnějších bylin a léčivek. Absolvoval několik kurzů pod vedením zkušeného bylináře Pavla Váni a J.A. Zentricha. Od roku 2000 pořádá přednášky a kurzy. Píše o bylinách do časopisu Regenerace, svými radami přispívá do rozhlasových a televizních pořadů. Je poradce pro pěstování bylin v botanické zahradě Prostějov, dodává sazenice léčivek do botanické zahrady v Prostějově a Olomouci. Své žáky učí praktickému poznávání a použití bylin a zároveň je vede k lásce ke všemu živému. Své kurzy vede mimo jiné i v Centru Zelená louka v Pardubicích, kde vznikl i tento rozhovor.

Vláďo, vím o Tobě, že nejsi bylinář povoláním. Co je Tvá profese?

Pracuji jako pracovník sociálních služeb v zařízení pro lidi s mentálním postižením v Nových Zámcích u Litovle. Mám na starosti pracovní terapii pro uživatele se zaměřením na činnosti v parku, ve skleníku, s rostlinami. Vlastně se má práce s bylinkami také prolíná, protože klienty učím bylinky poznávat, ale třeba si z nich i uvařit čaj. Část bylinek dodáváme do kuchyně k obohacení stravy. Kromě toho se věnuji ochraně přírody, působím jako dobrovolný strážce přírody v Litovelském Pomoraví. Bylinky také pěstuji, množím a rozdávám svým přátelům.

Jaká byla Tvá cesta k léčivým bylinám?

Po vojně jsem onemocněl žaludečními vředy a vyléčil mě heřmánek. Už tehdy jsem neměl rád chemii. Od maminky jsem se dozvěděl, že má prababička byla bylinářka, měla obrovskou intuici a lidé k ní jezdili z velké dálky. Zemřela v 93 letech a léčila se pouze bylinkami. Bércové vředy si ve svých 85 letech vyléčila obklady z jílu a slézu. Mí přátelé mi říkají, že se její schopnosti přenesly na mě.

Jaké jsou Tvé oblíbené bylinky?

Nejraději mám růži stolistou. Všechny růže jsou léčivé, ale růže stolistá je pro mě srdíčková záležitost. Je to bylina starých zahrad, která v současné době vymizela. Rád bych pomohl tomu, aby se do zahrádek znovu vrátila. Mám rád všechny bylinky, ale některé mi jsou bližší, jako například šanta kočičí citrónová, čechřice vonná, voňavé pelyňky… Tak by to mělo být i v léčbě: pokud člověku bylinka není sympatická a nepřijme ji, tak mu nepomůže. Musí tam být vzájemná sympatie. Člověk by měl bylinky vnímat srdíčkem a intuicí, nikoliv rozumem.

Co Tě ještě těší kromě bylinkaření? Máš nějaké další koníčky?

Relaxem jsou pro mě akvarijní rybky. A velkou radostí jsou pro mne další dary přírody, jako jsou minerály a kameny. Kameny vnímám jako další pomocníky, jejichž vibrace mohou harmonizovat náš organismus v oblasti čaker. Mám rád průzračné, čisté kameny, které prosvětlují, jako je křišťál, růženín. Kameny je potřeba pravidelně čistit - v soli, ve vodě, vystavit je měsíci nebo slunci. Kameny dávám i k bylinkám, do vody, do studny, někdy je vracím zemi.

Byl jsi přítelem známých českých bylinářských bardů Pavla Váni a Josefa Zentricha, jak na ně vzpomínáš?

Byli jsme nejen přátelé, ale i spolupracovníci a vzájemně jsme se obohatili. Každý z nich byl rozdílný: Pepa Zentrich byl srozumitelnější, měl řád, Pavel Váňa byl praktik, někdy bylo obtížnější ho pochopit. Pavel měl otevřené srdíčko, ale pomáhal lidem víc, než jeho organismus mohl zvládnout. Zemřel v 65 letech.

Koho si ještě vážíš, koho máš jako svůj vzor?

Ať v pozitivním či negativním smyslu mě obohatili všichni lidi, které potkávám na cestě za poznáním. Nejvíc si v současné vážím spolupráce s profesorem Pavlem Valíčkem, což je největší znalec tradiční čínské medicíny, čínských bylin a adaptagenů ve střední Evropě. Jeho zásluhou se do Čech dostala řada zajímavých léčivek.

Co bys chtěl předat svým žákům a následovníkům?

Rád bych jim dal impuls, aby pochopili, že za svůj život a své zdraví si zodpovídají sami. Chci v nich probudit samostatnost, nezávislost a svobodu: Aby si sami dokázali pomoci a nebyli závislí na bylinářích, lékařích a léčitelích…. Aby pochopili, že rostliny jsou naši spojenci, kteří jsou na světě proto, aby nám pomáhali. Mým přáním je, aby v každém městě a vesnici byl bylinář, který by pomáhal menšímu množství lidí. Chci naučit lidi poznávat, k čemu bylinky jsou, jak vypadají, naučit je spoléhat se na vlastní intuici a tvořit si vlastní recepty. Nepřeji si, aby vznikly mé kopie. Vlastní cesta, byť nedokonalá, je lepší než cesta někoho jiného.

Na co se těšíš v nejbližší době?

Naučil jsem se nic neočekávat a na nic se netěšit, všemu nechávám volný průběh. Mám radost z účastníků kurzů, z lidí, v kterých se mi podaří probudit nadšení. Raduji se z přítomného okamžiku, z nových setkání… Těší mě, že se lidé o bylinky zajímají a dělají něco pro své zdraví. Je jich čím dál víc. Je mnoho věcí, které vnímám a které jsou nesdělitelné pomocí slov. Těší mě, když lidi svou láskou otevřou srdíčko a propojí se s přírodou, se zelenými pomocníky…. Je lepší bylinky vnímat srdcem než rozumem. Jsem rád, že mi vesmír posílá do cesty mnoho podobných lidí. Po žádném materiálnu a hmotných statcích netoužím. Cením si zdraví a toho, že mohu pomáhat. Toužím po ještě větším splynutí a propojení s přírodou, po životě v lásce a v pokoře. A vím, že nic nevím.

Máš nějaký recept či vzkaz pro čtenáře, které potkala nemoc či úraz?

Nevzdávejte to, pomocí lásky a víry vždycky může dojít k uzdravení. A jednou ze součástí léčebného procesu mohou být bylinky, pokud je budou lidé přijímat s láskou a s pokorou. Důležitý je aktivní přístup k životu. Aktivita je život.

Radka Svatošová

http://www.duhovenoviny.cz/rozhovor-s-vladimirem-vytaskem/

Jen tak dušená zelenina, rychlovka

Když není čas na vyváření... když se likvidují zbytky zásob... prostě jen tak něco jednoduchého :).
Dušený póreček s mrkví a hráškem. Brambory. A rajčátka s kapkou citronu a troškou oleje.

To ani není "recept"... ale třeba jen inspirace, když zrovna nevíte :).

Pro vegany na oleji, pro vegetariány na másle :).

No a protože klíčím klíčím, tak obohaceno o živé vitamíny, enzymy, stopové prvky :), mungo a cizrna zrovna byly naklíčené :).

Polévka rajčatovočočková

Jednoduchá, rychlá. A jako bonud VEGAN :).
Cibulový základ na oleji, popěnit, 2 lžíce pasírovaných rajčat trochu zredukovat, 2 hrsti červené loupané čočky, 2 stroužky podrceného česneku, trochu koriandru, litr vývaru (zeleninového, žejo, když veget-vegan), 15 minut povařit, osolit a hotovo :).

Moc dobrá.

No a protože je únor a nemáme čerstvé zdroje živých vitamínů a enzymů, tak co? Tak klíčíme :). A do jídla můžeme přidávat místo živých bylinek klíčky :). Tentokrát přišla řeč na cizrnu a mungo :).

Z besedy s bylinářem Vláďou Vytáskem v Pardubicích

Vláďa Vytásek, bylinář z Litovle (hanáckých Benátek), poprvé na "bylinkové" návštěvě v Pardubicích. Bylo to velmi příjemné setkání, kdy krásně zněla Vláďova hanáčtina v čínské restauraci :). Milý mladý muž (potomek pořadatelky Radky) natočil a sestříhal pár střípků z celodenního povídání, zaposlouchejte se tedy do Vláďovy hanácké moravštiny :).

Není to jen o bylinkách, ale i o pokoře, rovnováze, o střevlících a slimácích... :)

Další setkání s Vláďou Vytáskem v Pardubicích bude v sobotu 18. března, více na webu Zelená louka.

Zdroj videa:
https://www.youtube.com/watch?v=2iQ8z4Ljzgs&index=4&list=PLNCRL1aEl8MscO6Q0M9u2iAW1IyUkLj0l&t=355s

.

2.2.2017 HOPI ohně

Druhého druhý, 2.2., den shodný s měsícem, den pro ohně Indiánů kmene HOPI. Ne všichni mají možnost zapálit venku oheň, ale důležitý je záměr... i plamen svíčky stačí...

Hopiové jsou velmi vážený kmen v severovýchodní Arizoně pod posvátnou Černou stolovou horou. Základem jejich postoje k životu je hluboká úcta a respekt ke všem jeho formám, soužití ve vzájemném respektu a míru a život v souladu s učením stvořitele, jehož nazývají Masau'u.

Každý měsíc, v den se stejným číslem (1.1., 2.2., 3.3. atd.), se provádí rituál mírového ohně na mnoha místech světa, od 7.7.2007 i v České zemi. K nám ho přivezla šamanka *Alice Hamm*. Je to obřad určený pro zachování míru, vzájemného soucitu, lásky, úcty a porozumění, rituál věnovaný naší Planetě, Matce Zemi, jejímu uzdravení. Posvátný opeň Hopiů je symbolem propojení všech modliteb za mír a harmonii, je symbolem spojení všech, kterým záleží na osudu Země, na vzájemném soucitu, úctě a porozumění.

Jde o společné setkání lidí v kruhu kolem ohně, mužů, žen i dětí. Účast není ničím omezená,
důležitý je záměr, důvěra a láska vložená do společného rituálu.Ohniště je uprostřed dvou kamenných kruhů, představuje zmenšený *medicínský kruh*. Dřevo použité na oheň ve tvaru pagody symbolizuje propojení Matky Země s člověkem. Větší obvodová polínka symbolizují muže a jemnější klacíky a chrastí uvnitř symbolizují ženy a děti.

Oheň zapaluje vždy žena z východní strany... případně ženy ze čtyř světových stran...
březovou kůrou.

Když je oheň zapálen, žena, která je na východě, vezme mluvící hůlku a provede svou modlitbu - tichou, hlasitou, se slovy či bez, může to být i píseň... Když je hotova, předá hůlku dál tomu, kdo je po její levici, ve směru postupujícího slunce...

Dokud oheň hoří, prinášíme mu v kruhu modlitby a přání pro uzdravení sebe, druhých i celé planety. Nakonec necháme úplně dohořet uhlíky, darujeme ohni vonné byliny společně s našimi slovy díků a ocenění za všechno, co v životě dostáváme. Dary pro Matku Zemi v podobě bylinek - šalvěje, tabáku, pryskyřice...

Oheň se udržuje do svého vyhoření, nové dřevo se nepřikládá. Zůstáváme venku, dokud žhne poslední uhlík. Posvátný popel z ohniště má léčivou sílu, smícháme ho s popelem z předešlých ohňů a každý si může trochu odnést domů.

A tak jsou zváni všichni Lidé, kteří chtějí aktivně přispět, aby se připojili. Zapálením ohně, modlitbou, přáním, písní nebo bylinkou vloženou do posvátného léčivého popele k nastolení věčného míru.

 

 

http://zitzdrave.blog.cz/1702/druheho-druhy-den-pro-hopi-ohne