Tereza Adriana Vojtěchová
29.12.2015
Máte problémy ve vztazích? Pak neumíte komunikovat…
Komunikace je základem dobře fungujících vztahů a je celkem jedno jestli se jedná o vztahy rodinné, partnerské nebo třeba na pracovišti. Všechny vztahy jsou postavené na komunikaci. Problém je v tom, že většina lidí komunikovat neumí - proč? Protože neseme následky rodinné karmy -) výchovy. Lidé se bojí zranění a proto se bojí komunikovat otevřeně.
Čím si tedy ubližujeme? Komunikací se zavřeným srdcem a emocemi. V realitě se to projevuje tak, že komunikace probíhá na úrovni dvou základních rolí - role viníka a role oběti. Pokud se při komunikaci cítíme jako viník nebo jako oběť, necítíme se bezpečně a proto nejsme schopni komunikovat s otevřeným srdcem.
Zde se tedy dostáváme k jádru problému - s jakým záměrem s někým komunikujeme? Pokud chceme něco vyčíst, obvinit někoho, zlehčit něčí názor, někomu něco vymluvit nebo třeba jen poučit, jednáme z role oběti. Proč? Protože jsme nespokojeni s danou situací kvůli názoru někoho jiného - vyvolává nechtěné emoce. Pokud však jednáme z role oběti, druhého automaticky stavíme do role viníka. Pak je komunikace vždy zavřená a ubližuje oběma stranám. Oběť i viník prožívá pocit nespravedlnosti, smutku, lítosti, vzteku - emocionální bolest. Komunikace tohoto typu tedy ubližuje oběma stranám.
Pokud chceme komunikovat s otevřeným srdcem, je třeba komunikovat přes pocity a o pocitech. Věty typu "jsem unavená, mohl bys prosím uklidit ty?" nás nestaví ani do role oběti, ani do role viníka a tím zahajuje bezbariérovou komunikaci. Nenutí ani jednoho z komunikujícíh zavírat se kvůli pocitům vycházejícím z role viníka/oběti. Oba komunikující se nemusí otevřít hned, ale průběhem času se komunikace stane otevřenou.
Pokud se naučíme komunikovat o pocitech, naučíme se vnímat nejen ostatní, ale hlavně sebe. Komunikace o pocitech je jedním ze základních prostředků seberozvoje. Nebojme se emocí - jsme to my. Kdo se bojí emocí, bojí se sebe sama - bojí se, že neobstojí sám před sebou. Při tom jsme to jen my, kdo doopravdy určuje jací máme být. Žádná emoce není špatná - každá emoce je jen následek emočních vzorců, které jsme převzali od rodičů.
Prožitím emoce ji přijímáme a neprožitou část - které si však jsme již vědomi - můžeme odevzdat Vesmíru/Boku/Tvoření… Přijetím emocí přijímáme sami sebe.
Nebojte se komunikovat přes pocity a o pocitech - je to pravděpodobně ta nejvíce smysluplná komunikace s duší svou i druhých.
Co způsobují zadržované emoce jsem už psala dříve - pokud chcete být zdraví a psychicky vyrovnanější než kdy dříve, komunikujte o pocitech. Odblokujete zanešené meridiány, uvolníte stresy, zbavíte se depresí, zbavíte se bolestí svalů, překonáte nejniternější strachy a otevřete srdce lásce… Opravdu to za to stojí
https://www.facebook.com/tereza.vojtechova
29.12.2015
Máte problémy ve vztazích? Pak neumíte komunikovat…
Komunikace je základem dobře fungujících vztahů a je celkem jedno jestli se jedná o vztahy rodinné, partnerské nebo třeba na pracovišti. Všechny vztahy jsou postavené na komunikaci. Problém je v tom, že většina lidí komunikovat neumí - proč? Protože neseme následky rodinné karmy -) výchovy. Lidé se bojí zranění a proto se bojí komunikovat otevřeně.
Čím si tedy ubližujeme? Komunikací se zavřeným srdcem a emocemi. V realitě se to projevuje tak, že komunikace probíhá na úrovni dvou základních rolí - role viníka a role oběti. Pokud se při komunikaci cítíme jako viník nebo jako oběť, necítíme se bezpečně a proto nejsme schopni komunikovat s otevřeným srdcem.
Zde se tedy dostáváme k jádru problému - s jakým záměrem s někým komunikujeme? Pokud chceme něco vyčíst, obvinit někoho, zlehčit něčí názor, někomu něco vymluvit nebo třeba jen poučit, jednáme z role oběti. Proč? Protože jsme nespokojeni s danou situací kvůli názoru někoho jiného - vyvolává nechtěné emoce. Pokud však jednáme z role oběti, druhého automaticky stavíme do role viníka. Pak je komunikace vždy zavřená a ubližuje oběma stranám. Oběť i viník prožívá pocit nespravedlnosti, smutku, lítosti, vzteku - emocionální bolest. Komunikace tohoto typu tedy ubližuje oběma stranám.
Pokud chceme komunikovat s otevřeným srdcem, je třeba komunikovat přes pocity a o pocitech. Věty typu "jsem unavená, mohl bys prosím uklidit ty?" nás nestaví ani do role oběti, ani do role viníka a tím zahajuje bezbariérovou komunikaci. Nenutí ani jednoho z komunikujícíh zavírat se kvůli pocitům vycházejícím z role viníka/oběti. Oba komunikující se nemusí otevřít hned, ale průběhem času se komunikace stane otevřenou.
Pokud se naučíme komunikovat o pocitech, naučíme se vnímat nejen ostatní, ale hlavně sebe. Komunikace o pocitech je jedním ze základních prostředků seberozvoje. Nebojme se emocí - jsme to my. Kdo se bojí emocí, bojí se sebe sama - bojí se, že neobstojí sám před sebou. Při tom jsme to jen my, kdo doopravdy určuje jací máme být. Žádná emoce není špatná - každá emoce je jen následek emočních vzorců, které jsme převzali od rodičů.
Prožitím emoce ji přijímáme a neprožitou část - které si však jsme již vědomi - můžeme odevzdat Vesmíru/Boku/Tvoření… Přijetím emocí přijímáme sami sebe.
Nebojte se komunikovat přes pocity a o pocitech - je to pravděpodobně ta nejvíce smysluplná komunikace s duší svou i druhých.
Co způsobují zadržované emoce jsem už psala dříve - pokud chcete být zdraví a psychicky vyrovnanější než kdy dříve, komunikujte o pocitech. Odblokujete zanešené meridiány, uvolníte stresy, zbavíte se depresí, zbavíte se bolestí svalů, překonáte nejniternější strachy a otevřete srdce lásce… Opravdu to za to stojí
https://www.facebook.com/tereza.vojtechova
Žádné komentáře:
Okomentovat