Malá vzpomínka na letošní Hromnice :). Texty od příznivců slovanských tradic, fotky z pardubického setkání na Hromnice 2019.
Ze slovanského kola roku...
Hromnice / Zimní Dědkové - Martina Kalendová
Tomuto slovanskému svátku odpovídá keltský Imbolc. Jedná se o čtvrtící den mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností.
Hlavním významem svátku Hromnice je příchod jara a návrat světla, proto se také říká oblíbené lidové rčení "Na Hromnice o hodinu více".
S nastávajícím jarem přichází také první bouřky, díky tomu se říká, že se rodí bůh Perun, bůh hromů a blesků. Tak také dostal tento svátek i svoje označení. Perun přichází jako plodivá síla a pomáhá svrhnout vládu zimy.
Jeho příchod byl očekáván v podobě jarního zahřmění. Jeho hlasem se jako mávnutím kouzelného proutku k životu opět probouzela příroda i její božstva. Naopak zlí duchové před hromovým rachotem jarního Peruna prchali do svých skrýší. U starých Slovanů byla tomuto prvnímu zahřmění věnována velká pozornost a lidé tento úkaz provázeli mnohými rituály. V Čechách při prvním jarním hřmění lidé klekali na zem a líbali ji. Ve světnicích přemísťovali židle a stoly, hýbali nádobami, na dvoře nadzvedávali vozy, mávali polním nářadím a před vraty zatínali do země sekery (sekera je atribut Peruna). To vše byly rituály na znamení toho, že je Perun svým hromem osvobozuje od zimního spánku. Těmito rituály i lidé pomáhali Perunovi vyhánět zlé duchy ze svých stavení.
Hromnice tedy plnily hlavně roli očistnou. Lidé uklízeli po zimě, vymetali stáje, čistili krby a zapalovali hranice, které měly zahnat zlé zimní duchy.
Ženy měly zušlechtit svou krásu a obléknout se do barev jara - oranžová, žlutá, zelená.
Svátek byl také spojen s ochranou před ohněm, bouří a bleskem, jak ostatně napovídá jeho název.
V tomto období se také začínají bahnit ovce (tedy rodit) a nastávalo období jejich laktace. Dnes už v tom nespatřujeme takový význam, ale dříve ovce byla velmi ceněným zvířetem, neboť zajišťovala lidem obživu. Dávaly maso, mléko, ze kterého se vyráběly sýry, ale i vlnu na šaty. Vlastnit krávu bylo až příliš drahé. Narození ovčích mláďat bylo také symbolem nového života v nadcházejícím roce. Přestože je svátek jako takový zasvěcen hlavně Perunovi, díky důležitosti chovu ovcí se staří Slované obraceli také k bohu Velesovi, který je nejen vládcem podsvětí, ale také ochráncem stád a dobytka.
http://www.slovanskykruh.cz/2017/03/hromnice-zimni-dedkove/
Slovanské hromniční zvyky - letmé setkání zimy a léta a Pernica, Perunova dcera -
Judita Katona Peschlová
Druhého února slavili Slované Hromnice (ne, není to původně křesťanský svátek, pouze křesťany převzatý, dokonce s mnoha detaily), nebo jinak Perunice, jinde Bliskavki, také však svátek Setkání. V tento den si dávají schůzku" zima s létem (mnohé evropské národy, včetně Slovanů dělili v dávných dobách rok pouze na 2 sezóny, nikoli na čtyři, Slované později na tři). Podle pověstí je to jediný zimní den, kdy můžete slyšet Perunův hrom a vidět jeho blesk.
Na Hromnice má oheň úplně jiný smysl jako například na svátek lásky počátkem května nebo o letním slunovratu. Nejde ještě stále o jeho teplo, nýbrž o světlo. A proto v den Hromnic lidé všude rozsvěcovali větší a menší světla jako malé "odrazy" nebeského světla.
Nejznámější z těchto nápodob světla ze slovanského božského nebe jsou dodnes "hromové svíčky", zkráceně "hromničky", které se dostaly časem do nové víry Slovanů, do křesťanství.
Na Ukrajině byly tyto svíce vyráběny pouze slovanskými ženami, zejména dívkami. Velice často byly spleteny ze tří tenčích podlouhlých kusů vosku do tvaru copu a nahoře se rozbíhali do tvaru podobného trojzubci jako symbolu tří slovanských světů Nav, Jav a Prav, tj. Všehomíru. Tyto posvátné svíčky byly pak zdobeny všemi možnými způsoby, stuhami atd.
V Běloruské slovanské oblasti byly takřka všechny hromniční rituály spojené s "hromniční" svíčkou. Vosk na jejich přípravu byl připraven předem. Každý Slovan a Slovanka tavili svou vlastní svíci sami o šestém dni týdne (sobotě) před Hromicemi. Měřili přes 40 cm na délku a jejich šířka tvořila dvě čtvrtiny délky. Tyto rozměry měly v případě potřeby umožnit nošení svíčky na hrudníku.
Hromniční svíce byli vždy mocným nástrojem slovanské lidové magie. S jejich pomocí se odvracel blesk a obecně bouřka od lidských obydlí a celých vesnic nebo jejich okolí. Nebo naopak, přivolávaly se jimi za sucha bouřky s deštěm. Jejich úlohou bylo rovněž pomáhat při důležitých činnostech: zapalovaly se během první jarní pastvy hospodářských zvířat, orby, setí či sklizně obilí.
Slovanské ženy si je braly sebou, když šly do lesa, dokonce někdy i ke svatebnímu loži, také však, když porodní bába brala na ruce novorozence. Zapalovaly se u úmrtního lože, aby se umírajícímu usnadnil přechod do jiného světa. Hromniční svíčkou se vykuřoval dům zesnulého, aby jeho duše našla po smrti klid a duchové předků k ní byli k ní milosrdní.
Do rukou těžce nemocných se vkládala hromniční svíčka současně prosbou, aby jej Bohyně očistila, zbavila nemoci, zlých duchů choroby a zároveň na něj přenesla léčivou moc svého nebeského světla. Vosk svíce se považoval za silný lék.
Hromniční svíce byly důležité taktéž pro slovanské ženy zabývající se obchodem. Samotné Hromnice byly nejlepším časem pro významnější kroky, které měly být učiněny po hojnost rodiny, pro příští úrodu, dobrobyt rodu.
Ve spojení s Hromnicemi se u Slovanů uctívala Pernica, panenská dcera boha Peruna (měl mít také syna Perunica). Pernice představovala silnou, nebojácnou, hrdinskou stránku slovanských žen. Panny Pernice (neříká se dodnes jít do pranice?) byly válečnicemi a současně tvořili doprovod Perunovi dcery. Bojovaly proti nepřátelům stejně jako muži jejich kmene.
Slovanská tradice zdůrazňovala panenství Pernice, nebo jinak Perunitky. Významně pomáhala svému božskému otci a často jej doprovázela. Tady můžeme najít paralelu mezi Perunem a Diem, Pernicou a Athénou. Athéna se zrodila z Diovy hlavy, byla tedy součástí jeho božské podstaty, "Ženou Animou", jakýmsi "Diem v šatech". Atributem Athény byl oštěp, nejspíš symbol blesku, který byl symbolem Dia. Panna Pernica byla stejně jako Athéna zobrazována se zlatým "hromovým" kopímm kterým pomáhala Perunovi probouzet léto (původně, jak jsem psala výše, měli Slované jenom dvě roční sezony, zimu a léto).
K Hromnicím, stejně jako k dalším slovanským sezónním svátkům, se vázala různá pořekadla.
Pokud Slunce před západem vykoukne z mraků, znamená to, že poslední mrazy prošli. Není-li slunce za mraky u hromničního západu vůbec vidět, můžou se očekávat tvrdé Velesovy mrazy (Velesův den spadal na 11. února). Hromniční svíce měli za takových podmínek být paprskem světla a naděje.
Ochladí-li se náhle na den Hromnic, jaro bude studené a přijde pozdě.
Tiché, klidné a zamračené Hromnice přináší bohatou sklizeň chleba a ovoce.
Jasná hvězdná noc o Hromnicích věští pozdní příchod jara.
Hromniční kapky deště se promění na dobrou sklizeň pšenice.
Ranní sníh na Hromnice předpovídá ranní sklizeň chleba, sníh v poledne o něco pozdější a sněžný večer pozdní, opožděný chléb (obilí).
Svítí-li o Hromnicích slunce, bude teplé léto, mrzne-li, zima ještě přetrvá.
https://www.angelcity.cz/products/slovanske-hromnicni-zvyky-letme-setkani-zimy-a-leta-a-pernica-perunova-dcera/
Ještě tedy pár záběrů z našeho setkání...
Scházíme se na břehu rybníka...
Když Hromnice, tak s ohněm...
Na obřadní stůl patří mimo jiné i jídlo a pití :)
A holky skvěle napekly :). Péťa hruškovej štrůdl, vynikající...
Radunka minikoblížky nebo vdolečky z celozrnný mouky :), skvostný :)...
Iva troje různé sušenky, taky skvělý :).
Já nestihla, tak to jistil Jardíček nákupem v Tescu - chleba "žitan". Je moc dobrej :).
Jediný alkohol, kterým se po obřadu může připít, je Medovina. Z rohu se pije moc dobře :).
Poprvé jsem vzala na společnou akci velkej buben, má úžasnej zvuk.
Ale malej bubínek s námi byl taky :).
Jako vždycky jsme nebyli sami :).
A jako vždy jich bylo hodně :).
K opentlení si nás přivolal nádherný dub...
Pod kterým byl i "stůl" pro obětiny pro místní :).
A tak se nám tam líbilo, že jsem si domů i pár kamarádů dovezla :).
Letošní hromnička :).
.
Jediné, čemu stále ještě nerozumím... Bertík nevnímá smrt. Přijeli jsme s Barunkou Neživou z veteriny - a on ji vítal, neustále do ní žďuchal, odkrýval ji, i své touhy na ni zkoušel... jakoby pro něho to neživé tělíčko bylo pořád živé, pořád ta "jeho" Barunka, kterou upřímně miloval...
bylo to tak...najednou...nutně rozhodnout...strašné... ale nebylo volby, nešlo jinak... ach...
