30.12.2016
 | Vladimír Kafka vrací nemocné lidi znovu do života. Díky svým knihám a veřejným vystoupením se stal velmi vyhledávaným. "Od Nového roku zvolním tempo," říká s vědomím, že svou práci, stejně jako Život, miluje. V poslední části rozhovoru hovoří o tom, že rakovinu není dobré nenávidět. Že k vyléčení vždy vede láska. Že láska je rozhodnutí. A že je dobré být láskou ještě předtím, než začnete milovat. |
Celý článek zde:
Povídali jsme si už o léčení, o smrti i o mnohém dalším. Teď pojďme ještě k tématu vztahů, které také hodně čtenářů zajímá. Co je podle vás pro partnerské vztahy a jejich uzdravení klíčové?
"Nejdůležitější je mít společný záměr. Záměr či úmysl je pověstný duch člověka, soustředěný uprostřed hrudi. Vždy hledám správné výrazy pro to, co oním duchem ve skutečnosti vlastně je. Duch je úmysl, duch je záměr, duch je výraz, duch je cítění - je to energie života. A mám odpozorováno od manželů, milenců nebo od dvojice lidí, že si rozumějí jen v některých úrovních, třeba v práci, při jídle nebo v sexu, ale už nemají společný záměr v mentální nebo duševní úrovni prožívání. Nejsou spolu propojeni na všech úrovních. A dost často, pokud jsou k sobě něčím přitahováni, se tak děje v negativním slova smyslu a jsou tak prakticky neustále ve vzájemném souboji.
Naše bytost pomocí endokrinního systému, na neviditelné úrovni se to orientálně nazývá čakrami, umožňuje navzájem navazovat kontakty. Ale pokud nemáme společný záměr, což je duchovní úroveň, tak se nespojíme nikdy. Svazujeme se pak nevědomě pouze na některých nižších úrovních, které jsou především vnějšího charakteru."
V partnerských vztazích by tedy měly být přítomné všechny roviny?
"Všechny tyto roviny vycházejí z lásky. A pro lásku se mohu jednoduše rozhodnout, aniž k tomu někoho potřebuji. Láska není až tolik vnější čin. Láska je hlavně neviditelné vnitřní rozhodnutí.
Duše stojí na počátku všeho. A duše je nejprve ženství. Současnost náš tlačí na počátek všeho, což je směrem k naší duši. Naše duše tak pod tímto tlakem prožívá vše, co je na ní potlačeno. Na duševní úrovni se tak probouzí vše nefunkční, zapomenuté či pohřbené. Patří do toho i vztahy.
Nadchl jste mě, když jste mluvil o lásce. Jak ji můžeme množit, násobit, zvětšovat její množství v našich životech?
"Musíme ji hlavně používat. Já jsem láskou, Vy jste láska, všichni jsme láskou. Ale dokud ji nepoužijeme, tak k čemu nám je? Když přemýšlíme, zůstáváme omezeni mozkem. A rozum není láskou. Rozum o lásce pouze přemýšlí. Je chladnokrevný, bezcitný, nastavený na válku a přežití, na to, aby nakonec zvítězil, byl viděn a slyšen. Když rozum neslouží citu, je to velký malér.
Láska povzbuzuje srdce a je něčím jako závojem ženství. Život je naopak mužstvím. Je tedy více než moudré žít s láskou a používat obojí. Láska je vždy rozhodnutí - váš osobní, intimní stav, ze kterého vycházíte pomocí duchovního úmyslu ven tvořit. Takže je dobré být láskou ještě předtím, než začnete milovat. Kdežto my lidé velmi často lásku potlačujeme, my se jí bojíme, stejně jako nemoci nebo smrti. Zda se v životě rozhodneme pro lásku nebo pro strach je naše svobodná volba, a je jen na nás samých, co zvolíme."
Když ve vztahu nejsou všechny roviny přítomny, je potom lepší být sám?
"Manuál na lásku neexistuje. V duchovní úrovni se nachází mnohost výrazů a nekonečné množství úmyslů, i když je vše Jedním. Je to jak rozkvetlá zahrada, kdy také neposuzujete, která kytička je hezčí a vnímáte nádhernou dokonalost a kouzlo louky v její rozmanitosti. Nic jiného Vás ani nenapadne. V životě se vyplatí žít společně ve dvou a ne věčně sám o lásce přemýšlet. Láska se totiž vytváří každou chvíli. To není slib na 100 let dopředu. A děje se právě teď, teď, a teď. Pořád.
Chtěl byste v krátkosti okomentovat situaci v Evropě a jak z ní ven?
"Evropa je, obrazně a symbolicky řečeno, mytologická žena. Když je tělo zdravé, má vyvinutou imunitu a vnikne do něj mikrob, tak imunní buňky zajistí, že se tam už nikdy neobjeví. Zrovna tak, jako když vstoupíte do teritoria lva, který právě ulovil antilopu. Zkuste to. Uděláte to pouze jednou. Když kolem něj budete v odstupu 200 metrů kroužit, tak Vás nechá na pokoji. Obdobné příklady najdete všude v přírodě, i ve vesmíru nebo na buněčné úrovni. My Evropané o přirozenou imunitu přicházíme, a pokud ji urychleně neobnovíme, rozložíme se. Obraz Evropy je obrazem nás všech ve vztahu vůči sobě samým.
Miluji pohádku Kráska a zvíře. To je nádherný příběh o tom, co je nutné v této situaci udělat. Pokud si jako vyspělé bytosti uvědomíme, že zvíře je jenom zrcadlením nelásky v nás, a věnujeme mu láskyplnou pozornost společně se spravedlivou a přísnou rovnováhou, zvíře se najednou promění v milovanou bytost. Taková je ostatně i moje zkušenost s rakovinou. A v současnosti mám dojem, že touto chorobou procházíme i my Evropané."
Vím, že jste velmi vytížený člověk, takže má poslední otázka je, jak si dobíjíte baterky a chráníte své soukromí?
"Rád dělám věci opravdově. Když do něčeho jdu, tak do toho jdu naplno. Je pravda, že každému doporučuji rovnováhu - aktivitu má následovat odpočinek, ale sám zrovna teď rovnováhu ve svém životě nepraktikuji. Proto od nového roku výrazně ubírám plyn a měním hlavní směr. Příští rok se budu věnovat výstavám, malování, rád bych napsal novou knihu, chci dělat besedy, některé samostatně, jiné s Jardou Duškem. Rád bych také fotografoval a pobýval v přírodě s mou milovanou ženou a s dětmi. Z vlastní zkušenosti jsem si moc dobře vědom toho, že dlouhodobě narušovat rovnováhu se opravdu nevyplácí."
Vladimíre, moc děkuji za rozhovor a přeji ve veškerém vašem dalším tvoření hodně štěstí.
30.12.2016 |
autor: Mgr. Jiří Hamerský |
