Její listy jsou plně pojídatelné i v době, kdy celá rostlina kvete a plodí - to většina jiných rostlin až tak neumí, nezatuhnout a nezhořknout :)...
Mladé rostliny se sklízejí celé a lze je konzumovat syrové v různých salátech. Ze starších rostlin otrháváme jednotlivé listy, které postupně dorůstají.
Mladé listy jsou výborné jako špenát (samotné nebo třeba s kopřivou a s jahodou), vhodné jsou do zeleninových salátů, do polévek, připravuje se z nich omáčka, mohou se připravovat i na sladko jako osmažené. Starší listy je dobré spařit nebo povařit. Obsahuje méně kyseliny šťavelové než špenát, proto má i jemnější chuť. Připravuje se z ní i čaj (netuším, jak chutná, musím to zkusit). Červená forma barví smetanové omáčky na růžovo, antokyany se při vaření vylouhují do vody a vařené listy jsou potom zelené.
Špenát:
Spařené listy můžeme krátce povařit, vodu slijeme a zbytek rozmixujeme. Dochutíme solí, česnekem a podáváme tak, jak jsme u špenátu zvyklí, třeba s brambory a vajíčkem, do omeletky nebo palačinky, s těstovinami...
Jiná verze:
Lebedu spaříme, slijeme vodu a zbytek pokrájíme, posypeme strouhaným sýrem a podáváme k bramborám nebo s nimi třeba zapečeme.
Nebo zapečená lebeda:
Lebedu spaříme, slijeme vodu, rozmixujeme, přidáme vajíčka, ochutíme česnekem a solí, zahustíme celozrnnou moukou a rozetřeme na vymaštěný a vysypaný plech. Pečeme asi 30 minut, pak posypeme strouhaným sýrem a ještě asi 5 minut necháme zapéct.
Lebeda lesklá:
Mladé listy jsou jedlé, mají příjemnou chuť podobnou zelenému hrášku. Stejně jako červená lebeda zahradní i tento plevílek se může použít do salátu nebo do polévky. V lidovém léčitelství se užívala čerstvá nať při záchvatech dny a proti střevním parazitům.
*****