Jsem vždycky ráda, když narazím na nějaké příjemné stránky :). O Slunovratu se píše všude, není problém si dohledat... a určitě jsou daleko pohanštější články o něm... tentokrát čerpám ze stránky
PŘESNÝ ČAS :).
Ve dnech kolem jednadvacátého a dvaadvacátého června dosahuje Slunce při svém relativním pohybu vůči Zemi své nejsevernější polohy - severní konec zemské osy je nejvíce přikloněn ke Slunci. Nadchází letní slunovrat; začíná léto. Sluneční paprsky v tento den dopadají v poledne kolmo na obratník Raka.
Letní slunovrat však vždy byl opředen mnoha tajemstvími a této astrologické konjunkci lidé přikládali velký význam po mnoho staletí. Letní slunovrat je zkrátka magickým obdobím.
Den magické noci letní slunovrat - v den letního slunovratu je nejdelší den a nejkratší noc
Na severní polokouli je v den letního slunovratu nejdelší den a nekratší noc. Slunce bude vstupovat do trojice letních znamení - Raka, Lva a Panny. Poté, co Slunce dospěje k nejsevernějšímu bodu východů a západů, začne se z pohledu pozorovatele na Zemi vracet po obzoru na jih. Na nejjižnější bod své pouti dospěje za zimního slunovratu. Přestože by se v tomto období roku měly dny zkracovat, a tedy i celkově ochlazovat, začíná teprve jeho nejteplejší část. Délka dnů a nocí se v průběhu června mění pouze nepatrně. Slunce stále vychází před pátou hodinou letního času a zapadá po dvacáté první hodině. Dle tradic starých Keltů se den letního slunovratu nazývá Alban Heruin neboli sabat Litha. Keltové pořádali slavnosti zasvěcené bohyni Matce. Podobně jako v noci na "čarodějnice" se na nejvyšších kopcích o půlnoci pálily posvátné ohně - tentokrát na počest vrcholícího Slunce. Lidé kolem nich tančili a zapálenými bylinami žehnali dobytku. Žhavé uhlí ze slunovratových ohňů naši předkové rozhazovali po polích, aby zajistili dobrou úrodu.
Letní slunovrat byl i pro naše předky nocí, která měla kouzelnou moc a proto za letního slunovratu prováděli magické rituály
Uzavíraly se tak zvané čarodějnické svatby - novomanželé po oddání přeskakovali koště. K zajištění štěstí a blahobytu se z různých důvodů dávaly v noci do oken zapálené svíce. Dveře příbytku se za letního slunovratu zdobily malým věncem s letními květy a magickým znakem. Sbírali léčivé byliny - byliny sbírané v den letního slunovratu mají nejvyšší účinnost, neboť léčivá síla Slunce vrcholí. Léčivou sílu Slunce Keltové celkem přirozeně spojovali s uzdravující mocí vody. Proto oltáře zasvěcené Slunci často stávaly u léčivých pramenů i studní. Vodním zdrojům vzdávala čest rituálem "oblékáním studny" - studny pokrývali rozkvetlými květinami a mladými větývkami. Součástí oblékání studní byl i rituál přivolávání deště, kdy lidé nabírali vodu do mis a rozstřikovali ji po polích a zahradách - podobně pak i v rámci křesťanského ritu kněží žehnali svěcenou vodou polím, aby požehnali polím pro dobrou úrodu.
Letní slunovrat byl v životě našich předků vždy významným dnem
Letní slunovrat nastává 21. června. Slunce v tento den dosahuje na obloze svého vrcholu a má také největší sílu. Od tohoto dne pak postupně zase slábne. Na tomto poznatku je také založena původní pohanská oslava, pocházející z keltsko-germánské tradice. Církev se snažila oslavu letního slunovratu vymýtit, což se jí samozřejmě nepodařilo, proto ji přejala a pojmenovala Svatojánská noc podle Jana Křtitele, jehož narození se v tuto dobu slaví.
Moc a síla letního slunovratu
Lidé se vždy snažili získat ze Slunce sílu a moc, která po letním slunovratu začíná přicházet. To nejčastěji činili tím, že v tento den zapalovali ohně. Věřili, že teplo a světlo pomohou slunci doplnit sílu. Také se domnívali, že ožívají tajemné síly, které střežily poklady země. Byly to zejména bludičky a divoženky, ale také čarodějnice a čerti a různé jiné více či méně mystické bytosti. Magické obřady měly v tento den neobyčejnou sílu.
Svatojánská noc a význam letního slunovratu
Svatojánská noc je noc z 23. na 24. června a podle starých pověstí je plná kouzel a magie, ožívají v ní nadpřirozené síly a otevírá se brána mezi světy. je možné vyvolat duchy zemřelých a spojit se s tajemnými mocnostmi. Země se otevírá, skály se rozestupují, je možné najít poklad. O Svatojánské noci se provádějí různé rituály, které sahají až do starověku. Jde třeba o skákání přes oheň nebo házení věnců do vody. Na trzích se v minulých dobách prodával kořen mandragory, který sloužil k milostné magii.
Bludičky o Svatojánské noci a letní slunovrat
Kdo chtěl o Svatojánské noci najít poklad, mohl narazit na bludičky, které by ho nalákaly do bažin nebo mohl také překročit bludný kořen a zabloudit. Na zahnání bludiček prý neplatily modlitby a přání, ale nadávky a kletby. Ale i tak bludičky provázely dotyčného domů a dlouho se prý ještě dívaly do jeho oken. Říkalo se, že tato světýlka jsou duše zemřelých, nepokřtěných dětí, tzv. nekřtěňátek, které tančí o Svatojánské noci po lesích, loukách a bažinách. Člověk dobrého srdce se však bludiček nemusel bát, bludičky pronásledovaly pouze zlé a nepoctivé lidi - říkalo se, že dobrým lidem bludičky pomáhaly najít poklad.
Divoženky o Svatojánské noci a jejich vztah k letnímu slunovratuDivoženky neboli divé ženy, bosorky, lesní ženy, byly postrachem lidí o Svatojánské noci. Věřilo se, že se o Svatojánské noci dívají do oken, aby lidské děti vyměňovaly za svoje. Svým zpěvem, tancem a sliby lákaly divoženky o Svatojánské noci mládence ven. Ten, který se nechal zlákat, dopadl velmi špatně, neboť divoženky ho utancovaly k smrti a jeho tělo roztrhaly na kusy a roznesly po lese - proto tedy, když se někdo v hlubokých lesích ztratil (kdy často končil v bažinách) a jeho tělo se nenašlo, samozřejmě, že divoženky byly jedním z hlavních viníků. Najít o Svatojánské noci poklad nebyl podle pověstí našich předků žádný lehký úkol. Nejdříve musel člověk najít kvetoucí kapradí, které rozkvétalo přesně o půlnoci. Zlatý květ kapradí měl chytit do bílých šatů, když zrovna opadával, avšak toto kapradí samozřejmě střežily zlé síly. Pokud se někomu podařilo květ zlatého kapradí získat, byl obdařen magickými schopnostmi. Mohl být neviditelný, rozuměl řeči zvířat i stromů a rostlin a bylo téměř jisté, že poklad najde. Poklad byl nejčastěji ukrytý ve skále nebo hluboko v zemi. Květ kapradiny pomáhal zem i skálu otevřít. Z objeveného pokladu se člověk mohl vzít jen tolik, kolik unesl - jinak by jej zlé síly potrestaly.

Zdroj: https://www.presny-cas-online.cz/