Jsem konzerva a sbírám k jídlu jen to, co znám už roky... takže kromě takové té hřibkovitě babkovité křemenáčo kozákové klasiky umím bezpečně jen růžovky a smrkové ryzce. A asi václavky... a lišky. Klasické... prostě tak běžně. Jo a hadovku smrdutou, ale tu jsem ochutnala jen jednou v životě a stačilo :-D.
Letos jsem za frajerku, naučila jsem se nově dvě houby.
Tuhle houbičku lišku nálevkovitou jsem potkávala v našem chalupovém lese stále, ale nikdy jsem nenašla odvahu. Až letos. Máme jí plný les. Roste v metrech čtverečných :). A nedá se s ničím zaměnit.
Nejdřív jsem se poptala u zkušených houbařů - a ti mi poradili, že je chuťově vynikající, někdo ji dokonce upřednostňuje před klasickou liškou obecnou.
Vynikající prý je sušená, v octu naložená, ale i v polívce, v guláši, ve smetanové omáčce, pod maso ji dávají...
Tak jsem ji zkusila. Na první setkání jsem ji vzala v lese jen trošku... a nechala jsem ji ve směsce s ryzci a hříbky a "babkami" a růžovkami...
Už při opracování to hodně vonělo, houbovitě, opravdu milý (předtím jsem poprvé zkusila šupinovku a ta vůně při opracování nebyla až tak úplně to ono, a taky byla děsně tuhá :) a šupinovka se krom toho musí stejně jako václavka tepelně zpracovat dokonale, nestačí ji hodit na pánev).
Nepozorovala jsem ani žádné červíky :).
Tedy hodila jsem ji s ostatními na pánev na máslo, osolila, okmínovala. Takhle si vždycky houby předdělám. a pak už dle situace - takže jen na česnek a na cibuli jsem tu předdělanou směsku dala a pak na uvařené brambory.
Opravdu moc dobrá houbinka a až ji zase potkám, budu vědět, že to je ta pravá... k nasbírání i v době, kdy už žádné hříbky nepotkám :).
Žádné komentáře:
Okomentovat